29 C 203/2025-55 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla straně žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 568 120,97 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, spol. , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „banka“) uzavřela se stranou žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě strana žalovaná získala téhož dne úvěr ve výši 105 000 Kč a strana žalovaná se zavázala jej splatit se sjednaným úrokem 13,99 % ročně (dále jen „úvěr 1“). Jelikož strana žalovaná porušila své smluvní povinnosti a úvěr 1 nesplácela řádně, když uhradila pouze 39 802,74 Kč, využila banka svého práva a úvěr dne , datum, zesplatnila. Banka dále s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb č. , hodnota, ze dne , datum, . Na bankovním účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 1 195,07 Kč, přičemž žalovaný se smlouvou zavázal nepovolený debetní zůstatek bance uhradit (dále jen „zůstatek“). Zůstatek se stal splatným dne , datum, . Žalovaný na zůstatek ničeho neuhradil. Banka s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o povoleném debetu , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč a strana žalovaná se zavázala jej splatit se sjednaným úrokem 21,9 % ročně (dále jen „úvěr 2“). Ke splatnosti úvěru 2 došlo dne , datum, , žalovaný neuhradil na úvěr ničeho. Dne , datum, uzavřela banka s žalovaným smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč a strana žalovaná se zavázala jej splatit se sjednaným úrokem 7,99 % ročně (dále jen „úvěr 3“). Ke splatnosti úvěru 3 došlo dne , datum, , žalovaný uhradil na úvěru 3 celkem 325 851,36 Kč. Jelikož strana žalovaná porušila své smluvní povinnosti a úvěr 3 nesplácela řádně, využila banka svého práva a úvěr dne , datum, zesplatnila. Dne , datum, uzavřela banka s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, , na základě níž byla žalovanému vydána kreditní karta s úvěrovým limitem ve výši 32 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal jej splatit se sjednaným úrokem 22,56 % ročně (dále jen „kontokorent“). Jelikož strana žalovaná porušila své smluvní povinnosti a kontokorent nesplácela řádně, využila banka svého práva a úvěr z kontokorentu dne , datum, zesplatnila. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru a příslušenství. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne , datum, mezi bankou a žalobkyní.2. Opatrovník namítl neplanost smluv pro nezkoumání úvěruschopnosti a zamítnutí žaloby.3. Ve věci je dán cizí prvek, když strana žalovaná je občanem Slovenska. Soud proto určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 7 odst. 1 písm. a/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.) „Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nárok ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná měla svůj závazek splnit v místě sídla banky, tedy v Praze 4.4. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí“, neboť banka si se stranou žalovanou jako rozhodné zvolili české právo v čl. 17. produktových podmínek pro osobní úvěry , právnická osoba, .5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobkyní a rekapitulované v bodě 1 rozsudku. Dále zjistil, že RPSN u úvěru 1 činilo 14,93 %, u úvěru 2 činilo 25,76 %, u úvěru 3 činilo 8,28 % a u úvěru z kontokorentu činilo RPSN 33 % (důkazy: oznámení o postoupení pohledávek, smlouva o postoupení pohledávky, potvrzení o zaplacení, smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, produktové podmínky, návrh na uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. , hodnota, , akceptace návrhu smlouvy, prohlášení o okamžité splatnosti ze dne , datum, prohlášení o okamžité splatnosti ze dne , datum, , návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty, všeobecné obchodní podmínky, obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních kare, návrh smlouvy o půjčce na kliknutí a akceptace návrhu, návrh smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu a akceptace, odstoupení od smlouvy, předžalobní upomínka, ceník, výpis z úvěrového účtu, souhrnný výpis pohybu na účtu, souhrn žádostí o úvěrový produkt, souhrnný výpis z kreditní karty ). Banka měla při sjednávání úvěru prověřovat úvěruschopnost strany žalované tak, že vycházela z průměrného příjmu strany žalované na běžném účtu ve výši 35 679 Kč měsíčně, přičemž s porovnáním výdajů zjistila, že má dostatek prostředků pro splácení úvěru. Přes bankovní a nebankovní registry potom měla zjistit tzv. skóring strany žalované, a to i přes automatizované systémy, dle nichž měla mít strana žalovaná dostatek finančních prostředků pro splácení úvěrů (důkazy: protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, manuální vstup konsolidovaného blacklistu, výpis z účtu na spotřebitelský úvěr). Dále soud zjistil, že v prosinci 2022 byl zůstatek na účtu strany žalované – 16 992,94 Kč (důkaz: výpis z běžného účtu za prosinec 2022).6. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zákoník“), platí, že „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že „Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá“ a dle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že „Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.“ Dle § 1970 obč. zákoníku platí, že „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ustanovení § 588 obč. zákoníku určuje, že „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“7. Ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění do 28.5.2022 (dále jen „zákon“), stanoví, že „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Dle § 87 odst. 1 zákona platí, že „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Ustanovení § 2 odst. 1 zákona potom definuje spotřebitelský úvěr takto „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“8. Na základě skutečnosti uvedených v bodě 5 rozsudku vzal soud za prokázané, že strana žalovaná získala od banky finanční prostředky v celkové výši 673 195,07 Kč, z nichž splatila 365 654,10 Kč, přičemž platby na jednotlivé