42 C 259/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“) dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalované úvěr ve výši sjednaného úvěrového rámce, který činil , částka, s tím, že žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši , částka, , přičemž zápůjční úroková sazba byla stanovena na 150 % ročně a RPSN 311,30 %. Původní věřitelka žalované po prověření její úvěruschopnosti poskytla úvěr v celkové výši , částka, . Žalovaná nesplatila úvěr řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na , datum, se bez omluvy nedostavila, ač jí byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena 10. dnem uložení na poště dne , datum, . Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi původní věřitelkou a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši sjednaného úvěrového rámce, který činil , částka, s tím, že žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši , částka, , přičemž zápůjční úroková sazba byla stanovena na 150 % ročně a RPSN 311,30 % (prokázáno obchodními podmínkami, smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ). Původní věřitelka poskytla žalované částku , částka, (prokázáno výpisem z účtu). Původní věřitelka žalovanou vyzvala k úhradě dluhu a informovala ji o zesplatnění úvěru (prokázáno dokumentem označeným jako poslední možnost dohody na úhradě). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem pohledávek, dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek). Žalobkyně zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, podacím lístkem).4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi původní věřitelkou a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalované úvěr ve výši , částka, a ta se zavázala jej řádně splácet. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek úvěru a původní věřitelka úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Mezi původní věřitelkou a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Smlouvu o úvěru původní věřitelka uzavřela v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, pročež tato smlouva podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Dle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.8. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Dle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám10. Soud shledal uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, a to pro její očividný (zjevný) rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. Za očividně rozporné s dobrými mravy lze označit výši roční procentní sazby nákladů úvěru, která činí 311,30 %. Pokud roční procentní sazba nákladů, (dále jen „RPSN“) přesáhne 100 %, má ji judikatura za nepřiměřenou i u nebankovních poskytovatelů, kteří poskytují úvěry za rizikovějších podmínek než banky, kdy soud zjistil z úřední činnosti, že výše RPSN u bankovních poskytovatelů dosahuje nejvýše 26 %, tedy trojnásobek činí 78 %, k tomu srov. závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .11. Neplatné ujednání o úroku v daném případě nebylo možné moderovat ve smyslu § 577 o. z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Uvedená interpretace vychází rovněž z judikatury Soudního dvora EU, která zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik vyvarovat (viz rozsudek SDEU ze , datum, , , jméno FO, proti , jméno FO, , , Anonymizováno, nebo rozsudek SDEU ze , datum, , , jméno FO, ).12. Absolutní neplatnost se pak v daném případě týká celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Dle názoru zdejšího soudu by původní věřitelka bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích smlouvu o úvěru s žalovanou neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. Ke shodným závěrům již ostatně v případě obdobných úvěrových smluv opakovaně dospěl rovněž odvolací Městský soud v Praze (srov. např. rozsudky z , datum, , č. j. č. j. , spisová značka, , či z , datum, , č. j. , spisová značka, ).13. Za této situace nelze než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rovněž dle ustálené judikatury Soudního dvora má vnitrostátní soud „z úřední povinnosti posoudit zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné“ (rozsudek ze dne , datum, , , Anonymizováno, také viz rozsudek z , datum, , , Anonymizováno, ).14. Tento závěr soud učinil i s vědomím principů smluvní autonomie a pacta sunt servanda, jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.). V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů a ochranou spotřebitele.15. V rozsahu bezdůvodného obohacení a zákonného úroku z prodlení je žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl ve výroku I. tohoto rozsudku.16. S ohledem na výše uvedené skutečnosti pak soud zamítl žalobu co do částky , částka, jakožto smluvního úroku s příslušenstvím, a to ve výroku II. tohoto rozsudku.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , neboť poměr úspěchu žalobkyně a žalované je obdobný (žalobkyně byla úspěšná co do částky , částka, s příslušenstvím a žalovaná byla úspěšná co do částky , částka, s příslušenstvím) s tím, že v takovém případě by žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení, avšak s přihlédnutím na znění vyhlášeného rozsudku byla výše nákladů řízení stanovena na částku , částka, .