47 C 184/2025-152 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že účastníci dne , datum, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měl být uhrazen spolu s dohodnutým úrokem v měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy do 15. dne v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, , žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný dopisem ze dne , datum, . Žalobkyně se proto domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši , částka, .2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že považuje předmětnou smlouvu za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, poukázal na to, že sjednaný úrok z úvěru činil 20 % měsíčně, tj. 240 % ročně. Žalovaný potvrdil, že na základě předmětné smlouvy mu byla vyplacena částka , částka, .3. Soud ve věci postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel při tom z obsahu spisu. Žalobkyně svou neúčast omluvila, žalovaný svoji neúčast omluvil ze zdravotních důvodů. Soud nevyhověl jeho žádosti o odročení ústního jednání, neboť z předložené lékařské zprávy bylo zjištěno, že jeho pracovní neschopnost trvala pouze do , datum, .4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru z , datum, , posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, předsmluvní informace, okamžitá příchozí platba z , datum, , bezhotovostní platba z , datum, , upomínky, dopis z , datum, ) učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením:5. Účastníci dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ust. § 1810 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , tato částka byla žalovanému vyplacena. Úrok byl sjednán ve výši 20 % měsíčně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem, tj. celkovou částku , částka, , uhradit ve splátkách po , částka, splatných vždy k 15. dni v měsíci, úvěr měl být uhrazen do , datum, . Žalovaný neuhradil splátku splatnou , datum, , žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný dopisem z , datum, a vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, a kapitalizovaného úroku ve výši , částka, ve lhůtě do , datum, .6. Žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel, žalovaný byl v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2395 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně tedy byl povinna dle ust. § 86 odst. 1 zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Předloženými listinnými doklady není podle názoru soudu prokázáno, že takové šetření bylo provedeno a že tak právní předchůdce žalobkyně dostál povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení, nevyplývá z nich, zda si žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, případně zda byla prověřena prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací.7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.8. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES (dále též „Směrnice“) v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 uvádí, že v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru je vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv.9. Soud je povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele zmoci úřední a nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Soud na danou věc tak aplikoval shora uvedené články Směrnice. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalovaného při sjednávání úvěru, soud posoudil předmětnou smlouvu uzavřenou účastníky jako absolutně neplatnou. Důvod neplatnosti soud spatřuje i v nepřiměřené výši sjednaného úroku z úvěru, a to ve výši 240% ročně, smlouva je tak neplatná pro rozpor s dobrými mravy (ust. § 580 odst. 1 o.z.) Plnění poskytnuté žalovanému proto posoudil nikoli jako plnění poskytnuté na základě smlouvy o úvěru dle ust. 2395 o.z., ale jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné plněním bez právního důvodu. , adresa, 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bez právního důvodu, žalovaný pak v řízení netvrdil ani neprokázal, že by tuto částku zcela či částečně žalobkyni hradil Nárok žalobkyně tak soud shledal důvodným, včetně zákonného úroku z prodlení od , datum, , neboť dopisem žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení této částky ve lhůtě do , datum, .10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. 150 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, soud však dospěl k závěru, že u žalovaného jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které soud nemusí náhradu nákladů řízení vzniklých žalobkyni přiznat. Soud přihlédl k tvrzeným finančním poměrům žalovaného zjištěného při uzavření smlouvy (měsíční příjem , částka, , finanční závazky , částka, měsíčně, náklady domácnosti , částka, měsíčně).