56 C 152/2025-36 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, s.r.o., IČO: , Anonymizováno, , sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , který měla žalovaná splácet ve splátkách po , částka, měsíčně. Žalovaná se dostala s tímto závazkem do prodlení, úvěr byl proto zesplatněn. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu, do dne podání žaloby ničeho nezaplatila. Celkem na dluh uhradila , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splácet. Zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí úvěru a nájemní/podnájemní smlouva. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako úřednice ve společnosti Generální finanční ředitelství, její měsíční příjem činí , částka, , žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadovaného úvěru, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná. Žalovaná podpisem údaje stvrdila, právní předchůdkyně žalobkyně vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. U žalované je důležité, že měla vlastní bydlení, tedy náklady výrazně nižší, než kdyby bydlela v nájmu, co se týká výdajů, vycházela z ekonomického modelu a z toho, co žalovaná uvedla.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se nedostavila, z jednání se neomluvila, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, přičemž žalobkyně, která se z jednání omluvila, souhlasila, aby soud jednal a rozhodl bez její přítomnosti.3. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav:4. Žalovaná se s právní předchůdkyní žalobkyně písemně dohodla dne , datum, na spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě kterého měla žalovaná čerpat finanční částku ve výši , částka, od žalobkyně, a tuto měla splácet žalobkyni ve splátkách splátky po , částka, měsíčně (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ). Tuto částku žalobkyni řádě nesplácela (tabulka umoření), úvěr byl proto zesplatněn (oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek včetně seznam pohledávek), což bylo žalované oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Žalovaná dlužnou částku nevrátila ani přes výzvu (výzva k úhradě dluhu včetně podacího lístku).5. Žalovaná v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedla, že bydlí ve vlastním bydlení, je vdaná, její nejvyšší dosažené vzdělání je středoškolské, důvodem sjednání úvěru jsou neočekáváné výdaje, má dvě vyživovací povinnosti, pracuje jako úřednice s čistým měsíčním příjmem ve výši 28 024 Kč měsíčně, další čisté měsíční příjmy domácnosti činí , částka, , má jiný spotřebitelský úvěr a externí splátky ve výši , částka, měsíčně (žádost o spotřebitelský úvěr).6. Z výplatních pásek žalované za únor a březen 2022 soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalované činil v tomto období , částka, (výplatní pásky žalované na čl. 28).7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě dohody o úvěru částku ve výši , částka, kterou měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve splátkách, což neučinila. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila výše popsané.8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.9. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.).16. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.17. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).18.