70 C 139/2025-42 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, , ve znění jejího doplnění ze dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 664 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena Smlouva o poskytnutí úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Žalovaný žalobkyni uhradil celkovou částku ve výši 2 085 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před schválením úvěru lustrací v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR a dále z informací od klienta, který uvedl příjem ve výši 35 000 Kč měsíčně. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný neuhradil ničeho.2. Žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný, k žalobou uplatněnému nároku se nevyjádřil.3. Ve věci samé soud provedl dokazování, na základě kterého dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:4. Mezi žalovaným a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokovou sazbou 49,2 % ročně v pravidelných měsíčních plátkách dle splátkového kalendáře (1. splátka ve výši 1 094 Kč, 2. – 8. splátka ve výši 1 055 Kč a 9. – 23. splátka ve výši 565 Kč a 24. splátka ve výši 557 Kč). Žalovaný uvedl svůj měsíční čistý příjem ve výši 35 000 Kč a příjem ostatních členů v domácnosti ve výši 27 000 Kč měsíčně. Účastníci se ve smlouvě dále dohodli, že v případě nutnosti zaslání upomínky bude žalovaný hradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v bankovních i nebankovních registrech, dále vycházela z údajů tvrzených a doložených žalovaným (formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrová smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, včetně splátkového kalendáře, úvěrová zpráva, sazebník platný od , datum, , karta klienta, metodika k posouzení úvěruschopnosti klienta). Žalobkyně žalovanému vyplatila finanční prostředky ve výši 10 000 Kč dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, (opis výpisu proplacení smlouvy, výpis z bankovního účtu žalobkyně ze dne , datum, , potvrzení o vyplacené částce 10 000 Kč, bankovní účet žalovaného). Žalovaný žalobkyni uhradila pouze platbu ve výši 2 085 Kč, a to dne , datum, (2 084 Kč) a při podpisu smlouvy 1 Kč, od , datum, již neuhradil ničeho (výpis čerpání splátek a úhrad). Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k zaplacení dlužné částky, a to dopisem ze dne , datum, , , datum, a , datum, (výzva k zaplacení ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu ze dne , datum, , výzva k zaplacení ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu ze dne , datum, , předžalobní výzva ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu ze dne , datum, ).5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.6. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.7. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.8. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.11. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).12. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.14. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by ověřovala příjmy či skutečné výdaje žalovaného, jakož i ostatních členů společné domácnosti tak, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně žalovaného posuzovala pouze za použití interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a na základě sdělení žalovaného o výši jeho příjmů. Žalobkyně však ani nezjišťovala, natož aby ověřovala výši skutečných výdajů žalovaného. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, které žalobkyni ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nelze tak vycházet pouze z uvedených lustrací v databázích a sděleních žalovaného.15. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 ods