11 C 144/2021-9 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 269 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaná jako cestující bez platné jízdenky využila dne 18. 3. 2019 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] – [obec] [část obce], dále dne 19. 10. 2015 ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] hl. n. – [obec] a dne 10. 6. 2016 ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] – [obec] [část obce], čímž se bezdůvodně obohatila v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle Tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 91 Kč, 92 Kč a 92 Kč. Právní předchůdce žalobce vyměřil žalované v každém jednotlivém případě přirážku ve výši 1 000 Kč. Právní předchůdce žalobce pohledávku postoupil na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], tato společnost poté postoupila pohledávku na žalobce. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak nezaplatila ničeho. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá skutkový závěr, že žalovaná bez platné jízdenky cestovala vlakem dne 18. 3. 2019 na trase [obec] – [obec] [část obce] (zjištěno z potvrzení o nedodržení SPPO 18. 3. 2019), 19. 10. 2015 na trase [obec] hl. n. – [obec] (zjištěno z potvrzení o nedodržení SPPO 19. 10. 2015) a 10. 6. 2016 na trase [obec] – [obec] [část obce] (zjištěno z potvrzení o nedodržení SPPO 10. 6. 2016), přičemž jí bylo v každém případě průvodčím vystaveno potvrzení o nedodržení SPPO a zároveň jí byla uložena povinnost zaplatit jízdné ve výši 91 Kč, 92 Kč a 86 Kč a přirážku ve výši 3x 1 000 Kč (zjištěno z potvrzení o nedodržení SPPO 19. 10. 2015, ze dne 10. 6. 2016 a ze dne 18. 3. 2019). Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která poté pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce (zjištěno ze smluv o postoupení pohledávky). Žalobce žalovanou vyzval k plnění písemnou upomínkou, ve které jí zároveň oznámil postoupení pohledávky (zjištěno z předžalobní výzvy). Dle ceníku přirážek a smluvních pokut právního předchůdce žalobce činí přirážka k jízdnému, pokud cestující nesplní podmínky pro odbavení dle SPPO, 1 000 Kč (zjištěno z tarifu právního předchůdce žalobce pro vnitrostátní přepravu). 4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná ve shora uvedených dnech použila dopravní prostředek provozovaný právním předchůdcem žalobce, čímž s ním v každém jednotlivém případě uzavřela konkludentně smlouvu o přepravě podle ust. § 2550 o. z., proto jí vznikla povinnost zaplatit stanovené jízdné. Jelikož žalovaná uvedenou povinnost nesplnila, vznikla jí povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce také pokutu ve výši 1 000 Kč, jejíž podmínky a výše se řídí přepravním řádem (ust. § 37 odst. 1 a § 37 odst. 5 písm. c) a § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů. Pohledávka za žalovanou byla poté postoupena dle ust. § 1879 o. z. na žalobce. Výše přirážky a jízdného vyplývá z tarifu právního předchůdce žalobce pro vnitrostátní přepravu. Na základě shora uvedených důvodů shledal soud žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. O příslušenství soud přitom rozhodl dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s vyměřeným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 200 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ust., návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobce ve výši 1 489 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobcem se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky.