18 C 26/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 28. 7. 2021 ve znění jeho doplnění domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku jako dlužného plnění ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 6. 2017 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v den uzavření smlouvy neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši 25,85 % ročně a náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 20 760 Kč vrátit v 13 měsíčních splátkách. Poslední splátka byla splatná 28. 7. 2018. Před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dle počtu závazků žalovaného u jiných věřitelů, negativního výsledku u zahájených exekučních a insolvenčních řízení a dále dle předložených příjmů a výdajů. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy o úvěru neplnil řádně a včas, žádnou ze sjednaných splátek neuhradil. Část závodu [právnická osoba] zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů byla dne 6. 9. 2018 převedena na společnost [právnická osoba], která následně postoupila na základě smlouvy ze dne 11. 12. 2019 svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dluh žalovaného z úvěrové smlouvy sestává z dlužné jistiny 12 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 12 000 Kč od 29. 7. 2018 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 25,85 % ročně z dlužné jistiny 12 000 Kč od 29. 6. 2017 do zaplacení. Ostatní příslušenství dluhu žalobkyně po žalovaném nepožaduje. Žalobkyně žalovaného marně upomínala o zaplacení předžalobní výzvou. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: 4. Žalovaný požádal dne 28. 6. 2017 právní předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], o poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč na 13 měsíců. V žádosti uvedl svoji adresu, rodné číslo a telefonní číslo. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, je zaměstnaný u [právnická osoba] [anonymizováno] s průměrným měsíčním příjmem 19 000 Kč Náklady na stravování uvedl žalovaný ve výši 3 000 Kč měsíčně, žádné další výdaje nenapsal (žádost o úvěr). Dle čestného prohlášení žije žalovaný u rodičů, hodlá pokračovat v práci pro svého zaměstnavatele, k jeho práci nejsou připomínky (čestné prohlášení). Žalovaný je od 22. 5. 2017 zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] jako obsluha nástřihových linek, jeřábu a VZV (pracovní smlouva včetně dodatku) s hodinovou mzdou 110 Kč (mzdový výměr), v květnu 2017 zde dosáhl žalovaný čisté mzdy 8 063 Kč (výplatní lístek). Právní předchůdkyně žalobkyně při svém výpočtu zohlednila minimální paušalizované měsíční výdaje ve výši 2 975 Kč (hodnota stanovená pro jednu dospělou osobu) a rezervu na neočekávané výdaje 1 000 Kč měsíčně a dospěla k částce volných finančních zdrojů žalovaného ve výši 15 000 Kč (finanční analýza). Dále právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila věk žalovaného, jeho příjmové a bytové podmínky a dospěla k závěru, že žalovanému je možné poskytnout maximálně úvěr ve výši 25 000 Kč (credit scoring). 5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti dne 28. 6. 2017 smlouvu o úvěru č. [číslo] [číslo], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč jako bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s úrokem a poplatky v 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč ke každému 28. dni v měsíci. Úroková sazba úvěru činila 25,85 % ročně (smlouva). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (formulář) a předpis splátek (předpis splátek). 6. Část závodu [právnická osoba] tvořená divizí spotřebitelských úvěrů byla smlouvou ze dne 6. 9. 2018 prodána společnosti [právnická osoba] (smlouva), která následně postoupila na základě smlouvy ze dne 11. 12. 2019 na společnost [právnická osoba] svoji pohledávku za žalovaným označenou v příloze ke smlouvě [číslo] (smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek). 7. Dne 26. 2. 2020 zaslala žalobkyně (podací lístek) žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu, v níž mu současně oznámila postoupení pohledávky (předžalobní výzva). 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“), na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 10. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 11. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. poté, co právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 an. ZoSÚ. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaný se dostal do prodlení s jeho splácením a žalobou uplatněný nárok nijak nerozporoval. Žalobkyně si právem nárokuje vrácení poskytnuté jistiny úvěru 12 000 Kč spolu s úrokem ve výši 25,85 % ročně z částky jistiny ode dne následujícího po dni poskytnutí úvěru, tj. od 29. 6. 2017, do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení z částky jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, tj. od 29. 7. 2018, do zaplacení, přičemž výše zákonného úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě zcela vyhověl. 13. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 2 252 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění, kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 300 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. 14. Odměna advokáta přitom byla určena dle § 14b advokátního tarifu, neboť soud dospěl k závěru, že toto ustanovení zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobkyně podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci. 15. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.