18 C 48/2021-9 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se svým návrhem podaným k Okresnímu soudu v Písku dne 17. 5. 2021 postoupeným soudu zdejšímu domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví s odůvodněním, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 13. 9. 2018 se žalobkyně zavázala za podmínek sjednaných ve smlouvě dodávat žalované do odběrného místa elektřinu a žalovaná se zavázala elektřinu odebírat a platit za ni cenu ve výši stanovené na základě smlouvy. Žalovaná tuto svoji povinnost porušila, když za období od 25. 2. 2020 do 14. 8. 2020 neuhradila ve lhůtě splatnosti spotřebu elektřiny vyúčtovanou fakturou [číslo] ze dne 25. 8. 2020 splatnou dne 8. 9. 2020 znějící na částku 3 214 Kč. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa a zajistit související služby v elektroenergetice, žalovaná se zavázala řádně a včas hradit žalobkyni předkládaná vyúčtování za odebranou elektřinu dle žalobkyní vystavovaných faktur za sjednanou cenu. Zatímco žalobkyně jako dodavatel elektřiny svoji povinnost vyplývající z výše uvedené smlouvy řádně plnila a žalované ode dne uzavření smlouvy dodávala elektřinu, žalovaná svou povinnost platit za dodanou elektřinu řádně a včas nesplnila a žalobkyni dosud neuhradila cenu za dodávku elektřiny do odběrného místa za období od 25. 2. 2020 do 14. 8. 2020 ve výši 3 214 Kč, vyúčtovanou jí fakturou [číslo] ze dne 25. 8. 2020, splatnou dne 8. 9. 2020. Naposledy byla žalovaná žalobkyní prostřednictvím jejího zástupce upomínána o uhrazení dlužné částky dopisem ze dne 16. 3. 2021, který byl odeslaný téhož dne. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 50 odst. 2 věty prvé zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o dodávce elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. Žalobkyně svoji povinnost vyplývající z výše uvedené smlouvy řádně plnila, avšak žalovaná řádně a včas elektřinu dodanou v období od 25. 2. 2020 do 14. 8. 2020 neuhradila, ačkoliv se k tomu ve shora uvedené smlouvě zavázala. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je patrno z výroku I., o příslušenství pohledávky rozhodl soud dle § 1970 občanského zákoníku, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění, kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. Odměna advokáta přitom byla určena dle § 14b advokátního tarifu, neboť soud dospěl k závěru, že toto ustanovení zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobkyně podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.