31 C 476/2019-152 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal určení vlastnického práva k celkem jedenácti pozemkům nebo k jejich částem - pozemkům parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek], které jsou v současné době v katastru nemovitostí [anonymizováno] [stát. instituce], [stát. instituce], vedeny na žalované. Žalobce tvrdil, že nikdy nepřestal být vlastníkem těchto nemovitostí, neboť majetek, jehož se touto žalobou dovolává, nikdy nebyl znárodněn. Proces, který byl vůči němu veden, byl procesem porušujícím tehdy platné právo (šlo tedy o konání v rozporu s principem legality). Neexistuje žádná listina, na jejímž základě by mohlo dojít ke změně v osobě vlastníka majetku, který byl ve veřejných rejstřících (tj. včetně katastru nemovitostí) veden na žalobce. Předmětné nemovitosti tak nemohly v důsledku znárodnění„ přejít“ do vlastnictví [anonymizována dvě slova] a nemohly být dále platně převáděny na další subjekty. Žalobce byl do obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], zapsán dne [datum] s datem vzniku dne [anonymizováno] [číslo]. Žalobce je a byl subjektem sui generis, jehož historické kořeny sahají až do 13. století. Spory o charakter právní osobnosti žalobce, včetně otázky týkající se jeho stávající existence byly dnem [datum], resp. dnem [datum], pravomocně vyřešeny tak, že [název žalobkyně] disponuje jak hmotněprávní subjektivitou, tak i procesní subjektivitou, navenek jej zastupuje předseda správní rady. Žalovaní jsou zaknihovanými vlastníky předmětných pozemků nebo částí pozemků, jejichž určení vlastnictví k nim se žalobce domáhá. Žalovaný č. 1, [země], jejíž právo hospodaření v tomto případě vykonává [stát. instituce], je vlastníkem pozemků parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], které vznikly rozdělením původních pozemků parc. [číslo] k. ú. [část obce], vlastněných žalobcem. Žalovaný č. 2 - [země], jejíž právo hospodaření k dotčeným nemovitostem vykonává [stát. instituce], jež je jedním z útvarů [stát. instituce] ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v platném znění - je vlastníkem pozemků parc. [číslo] vše k. ú. [část obce], které vznikly rozdělením původních pozemků parc. [číslo] k. ú. [část obce], vlastněných žalobcem. U těch z žalovaných pozemků, jejichž celá výměra není tvořena výměrou (částí výměry) původních pozemků žalobce, žádá žalobce o určení spoluvlastnictví k nim v rozsahu odpovídajícím zastoupení původního pozemku žalobce v celkové výměře žalovaného pozemku. Tedy např. má-li pozemek parc. [číslo] výměru celkem 64 210 m2, přičemž z původního pozemku žalobce parc. [číslo] je v něm pouze 8 m2, pak žalobce žádá podíl na pozemku parc. [číslo] ve výši [číslo]. Stejně žalobce postupuje u pozemků parc. [číslo]. Všechny tyto pozemky nebo jejich části byly odděleny z pozemků parc. [číslo] o celkové výměře 4 636 m2 a parc. [číslo] o celkové výměře 1 564 m2. Pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], byl do tehdejší pozemkové knihy zaevidován ve vložce [číslo] dne [datum] pod [číslo] jako„ role“. Využití tohoto pozemku bylo dne [datum] změněno na„ hřiště“. Pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce] byl původně veden jako [číslo]„ hřiště“ a byl do vložky [číslo] pozemkové knihy zaevidován z původní vložky [číslo] desek zemských. Žalobce se stal vlastníkem dotčených pozemků na základě kupních smluv ze dne [anonymizováno] a [datum]. Evidenci pozemkových knih převzal v roce [rok] zřízený pozemkový katastr a po sloučení zemských desek a pozemkových knih pak katastr nemovitostí. Dotčené pozemky sloužily skutečně jako sportoviště (fotbalové hřiště) a nebyly za vlastnictví žalobce nikdy určeny k jakékoliv podnikatelské činnosti žalobce, resp. nesloužily provozu žalobce. V roce [rok] bylo do vložek [číslo] pozemkové knihy a [číslo] desek zemských na základě usnesení Krajského soudu civilního, které cituje dekret presidenta republiky č. 101/45 Sb., vyhlášku ministerstva výživy ze dne 15. 9. 1946 č. 1781 a zřizovací listinu ministerstva výživy ze dne 1. 7. 1947 č.j. 77.208/7-15-7, vloženo vlastnické právo k těmto pozemkům pro [právnická osoba] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]. Jako původní vlastník těchto nemovitostí je na usnesení Krajského soudu civilního v Praze uveden žalobce. Žalobce dále tvrdil, že není pochyb o tom, že ještě ke dni vydání shora citovaného usnesení Krajského soudu civilního v Praze byl žalobce v pozemkové knize a v zemských deskách veden jako vlastník pozemků parc. [číslo] (později [číslo]) a [číslo] (později [číslo]), oba v k. ú. [část obce]. Žalobce se žalovanými, ani s národním podnikem [příjmení] [jméno], neuzavřel smlouvu o převodu předmětných pozemků. Žalobce sám tyto pozemky nikomu nedaroval, ani je žádným jiným způsobem nezcizil. Právní titul k převodu, resp. přepisu těchto pozemků z žalobce na jakoukoli třetí osobu nikdy neexistoval, a tudíž nemohlo dojít ani k přechodu vlastnického práva k těmto pozemkům z žalobce na jiný subjekt. K těmto pozemkům svědčilo žalobci ke dni vydání shora citovaného usnesení Krajského soudu civilního v Praze vlastnické právo. Žalobce nikdy nepřestal být vlastníkem těchto pozemků, neboť držba tohoto majetku československým státem prostřednictvím národního podniku [anonymizována dvě slova] byla realizována bez právní i listinné opory a za použití státně-mocenského přinucení, tj. protiprávní svémocí. Postupné naplnění Dekretu presidenta republiky č. 101/ 1945 Sb. nebylo v souladu s tehdy platným právem a proces znárodnění tak ve vztahu k uvedenému majetku nikdy nebyl dokončen. I kdyby proces znárodnění byl řádně zahájen, nikdy nedošlo k poskytnutí náhrady subjektu, jehož majetek měl být znárodněn - totiž [anonymizována dvě slova] v [obec]. Žalobce rovněž tvrdil, že v případě dotčených pozemků se jednalo o majetek, který Dekret výslovně vyjímal z procesu znárodnění, kdy podle ust. § 4 odst 2 Dekretu ve znění platném do [datum], stejně jako podle ust. § 4 odst. 3 Dekretu v platném znění se znárodnění týkalo pouze majetku sloužícího provozu znárodněného podniku. Dotčené pozemky sloužily jako sportoviště, jak ostatně byly i vedeny v katastru nemovitostí („ fotbalové hřiště“), nesloužily tedy provozu podniku žalobce a neměly být vůbec znárodněny. Dále tvrdil, že i pokud by byl proces znárodnění žalobce veden řádně a byl skutečně dokončen, což žalobce odmítl, neměly dotčené pozemky být s ohledem na výslovnou výjimku stanovenou samotným Dekretem vůbec znárodněny. Pokud k jejich začlenění do znárodňovacího procesu došlo a pokud bylo s odkazem na Dekret nakonec vlastnictví k nim zaknihováno ve prospěch národního podniku [anonymizována dvě slova], stalo se tak bez právního titulu a takový převod je nicotný. Žalovaný tvrdil, že má naléhavý zájem na určení vlastnictví k předmětným pozemkům dle ust. § 80 o.s.ř. 2. Žalovaní č. 1 a č. 2 shodně navrhli žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Namítali, že žalobce se žalobou domáhá určení vlastnictví k pozemkům v k. ú. [část obce], [územní celek], jejichž vlastníkem je v převážné části [země] a k nimž má příslušnost hospodařit s nimi žalovaný č. 1 a 2. Žalobce pozbyl vlastnického práva k pozemkům na základě dekretu č. 101/ 1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, které jako součást majetkové podstaty znárodněného podniku [anonymizována dvě slova] v [obec], přešly do vlastnictví státu. Podle ust. § 1 odst. 1 dekretu, byly znárodněny podniky v tomto ustanovení zákona uvedené dnem vyhlášení dekretu, tj. dnem 27. 10. 1945. Podniky, jichž se znárodnění týkalo, byly v souladu s ust. § 1 odst. 4 dekretu následně vyhlášeny ministrem výživy ve vyhlášce č. 26/ 1946 Úředního listu Československé republiky, a to s účinky doručení. V bodě 2 části III. této vyhlášky je výslovně uvedeno, že„ podle § 1 odst. 4 dekretu č. 101/1945 Sb. vyhlašuje ministr s účinky doručení, že tímto dekretem byl znárodněn [anonymizována dvě slova] v [obec]“ [příjmení] znárodněného majetku se [anonymizováno] stal přímo ze zákona, dnem jeho vyhlášení, tedy nikoli až na základě správního rozhodnutí, byť vydaného na základě znárodňovacího dekretu. Platné nabytí znárodněného majetku bylo následně potvrzeno vyhláškou příslušného ministra, čímž byl proces znárodnění dovršen. Na přechod vlastnického práva k majetku znárodněného [anonymizována dvě slova] v [obec] nemohla mít vliv ani následná právní úprava, zákon č. 115/1948 Sb., podle níž o rozsahu znárodnění rozhodoval ministr výživy (§ 4 odst. 6 a 7 zákona), neboť účinky znárodnění [anonymizována dvě slova] v [obec] zestátněním nastaly dnem vyhlášení dekretu, dnem 27. 10. 1945, zatímco zákon č. 115/1948 Sb. byl vydán až dne 28. 4. 1948, tedy v době, kdy již byl veškerý majetek znárodněného [anonymizováno] prokazatelně ve vlastnictví [anonymizováno]. Rozsah majetku znárodněných podniků byl upraven i přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 115/1948 Sb., a to v ust. § 4 dekretu. Z citovaného ustanovení dekretu v původním znění, lze zcela jednoznačně usoudit na skutečnost, že znárodněno bylo vše, tedy veškerý majetek podniků, podléhajícíc