Stručně: Paragraf 23 zákona o Ústavním soudu stanoví, že pokud se senát Ústavního soudu při rozhodování neshodne s dřívějším právním názorem Ústavního soudu vyjádřeným v nálezu, musí tuto otázku předložit k posouzení plénu Ústavního soudu a jeho stanoviskem je pak v dalším řízení vázán.
§ 23
Jestliže senát v souvislosti se svou rozhodovací činností dospěje k právnímu názoru odchylnému od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu, předloží otázku k posouzení plénu. Stanoviskem pléna je senát v dalším řízení vázán.
Paragraf 23 zákona o Ústavním soudu stanoví, že pokud se senát Ústavního soudu při rozhodování neshodne s dřívějším právním názorem Ústavního soudu vyjádřeným v nálezu, musí tuto otázku předložit k posouzení plénu Ústavního soudu a jeho stanoviskem je pak v dalším řízení vázán.
Co to znamená v praxi
Zajišťuje se jednotnost výkladu práva Ústavním soudem, neboť senát nemůže svévolně ignorovat dřívější nálezy pléna.
Pokud senát narazí na situaci, kdy by chtěl rozhodnout jinak než v dřívějším nálezu, musí se obrátit na plénum, které rozhodne o tom, zda se dřívější názor potvrdí, nebo změní.
Rozhodnutí pléna je pro senát závazné, což znamená, že senát musí v dané věci postupovat v souladu s novým či potvrzeným stanoviskem pléna.
Na co si dát pozor
Tento postup se týká pouze situací, kdy senát dospěje k právnímu názoru odchylnému od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu.
Otázka se předkládá k posouzení plénu, nikoli jinému orgánu Ústavního soudu.
Senát je vázán stanoviskem pléna v dalším řízení, což znamená, že nemůže rozhodnout jinak.