5 C 402/2021-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaná jako cestující bez platné jízdenky využila dne [datum] a [datum] přepravních služeb společnosti [právnická osoba], (právní předchůdkyně žalobkyně) a to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] [anonymizováno] a [obec] – [obec] a ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] [anonymizováno] a [obec] [anonymizováno], čímž se bezdůvodně obohatila v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle Tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 27 Kč v případě první jízdy a v částce 148 Kč v případě druhé jízdy. Právní předchůdkyně žalobkyně vyměřila žalované přirážku ve výši 2 x 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku postoupila na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která následně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak žalovaná nezaplatila ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že žalovaná bez platné jízdenky cestovala vlakem dne [datum] a [datum] na trase [obec] [anonymizováno] a [obec] – [obec] a [obec] [anonymizováno] a [obec] [anonymizováno], přičemž jí bylo průvodčím vystaveno potvrzení o nedodržení SPPO a zároveň jí byla uložena povinnost zaplatit jízdné ve výši 27 Kč a 148 Kč a přirážku ve výši 2 x 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která následně pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. Žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění písemnou upomínkou, ve které jí zároveň oznámila postoupení pohledávky. Podle ceníku přirážek a smluvních pokut právní předchůdkyně žalobkyně činí přirážka k jízdnému, pokud cestující nesplní podmínky pro odbavení dle SPPO, 1 000 Kč. 4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná ve shora uvedených dnech použila dopravní prostředek provozovaný právní předchůdkyní žalobkyně, čímž s ní uzavřela konkludentně smlouvu o přepravě podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), proto jí vznikla povinnost zaplatit stanovené jízdné. Jelikož žalovaná uvedenou povinnost nesplnila, vznikla jí povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně také pokutu ve výši 1 000 Kč, jejíž podmínky a výše se řídí přepravním řádem (§ 37 odst. 1 a § 37 odst. 5 písm. c) a § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů. Pohledávka za žalovanou byla poté postoupena podle § 1879 o. z. na žalobkyni. Výše přirážky a jízdného vyplývá z tarifu právní předchůdkyně žalobkyně pro vnitrostátní přepravu. Na základě shora uvedeného shledal soud žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 031 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 6. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.