7 C 18/2020-29 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 249 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací a mimo jiné provozuje i vlastní síť elektronických komunikací, prostřednictvím níž umožňuje účastníkům využívat služeb i jiných subjektů či provádění platebních transakcí. Zákazník je povinen cenu platební transakce uhradit žalobci společně s cenou za poskytnuté služby elektronických komunikací v době splatnosti vyúčtování. V době od 20. 1. 2017 d o1 9. 3. 2017 byl žalovaný účastníkem telefonních stanic na základě smluv o poskytování služeb. Žalobce žalovanému umožnil, aby zadal prostřednictvím sítě žalobce pokyn k provedení plateb za poskytnuté služby obsahu. Tyto služby byly vyúčtovány fakturou znějící na částku 99 Kč (faktura za období od 20. 1. 2017 do 19. 2. 2017) a na částku 3 150 Kč (faktura za období od 20. 2. 2017 do 19. 3. 2017). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky písemně vyzván, avšak nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k výzvě dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) nevyjádřil, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se žalobce zavázal poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za ně platit sjednané ceny (zjištěno z účastnické smlouvy ze dne [datum]). Žalobce vystavil žalovanému vyúčtování znějící celkem na částku 4 507,76 Kč splatnou dne 6. 4. 2017, z toho na platební služby připadalo 3 150 Kč (zjištěno z vyúčtování ze dne 20. 3. 2017) a vyúčtování znějící na částku 408,02 Kč splatnou dne 9. 3. 2017, z toho poplatek za aktivaci čísla činil 99 Kč (zjištěno z vyúčtování ze dne 20. 2. 2017). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky (zjištěno z upomínky ze dne 31. 7. 2017). 4. Dle ust. § 64 odst. 1 zák. č. 127/2005 Sb., zák. o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zák. o elektronických komunikacích“) je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Podle § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění do 12. 1. 2018 (dále jen„ zákon o platebním styku“) je platební službou také provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. Dle ust. § 5 písm. i) zákona o platebním styku mohou poskytovat platební služby jako podnikání poskytovatelé platebních služeb malého rozsahu (§ 36) za podmínek stanovených tímto zákonem. Dle ust. § 74 odst. 1 písm. b) zákona o platebním styku se smlouvou o platebních službách poskytovatel zavazuje uživateli provést pro něho jednotlivou platební transakci neupravenou rámcovou smlouvou. 5. Strany uzavřely smlouvu ve smyslu ust. § 63 zák. o elektronických komunikacích, kterou se žalobce zavázal poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za tyto poskytnuté služby žalobci platit ceny dle ceníku. Žalovaný prostřednictvím svého elektronického komunikačního zařízení a sítě žalobce zadával pokyny k provedení platebních transakcí ve smyslu ust. § 3 odst. 1 zákona o platebním styku, které pro něj prováděl žalobce jakožto osoba dle ust. § 5 odst. 1 písm. i) tohoto zákona. Žalobce vystavil žalovanému za provedené služby 2 faktury, z nichž připadala na platební transakce celkem částka ve výši 3 249 Kč, kterou žalovaný řádně nezaplatil, soud mu proto tuto povinnost uložil. 6. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spoj. s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a dvou náhradách hotových výdajů ve výši 100 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a to za úkony návrh ve věci samé a výzva k plnění, celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 600 Kč, a byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobcem se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, vymezením vypčtování a výší dlužné částky. Jedná se tak ve smyslu ust. § 2 odst. 1 vyhlášky o návrh podaný na ustáleném vzoru, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické.