7 C 33/2021-13 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 1 309,70 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací a mimo jiné zprostředkuje služby třetích stran (SMS platba, audiotex služba, atd.) a uzavřel se žalovanou smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací. Žalobce poskytoval žalované sjednané služby, avšak žalovaná za ně řádně neplatila, a to konkrétně vyúčtování splatné dne 28. 5. 2019 v částce 1 816 Kč (nárokováno 411 Kč), splatné dne 28. 6. 2019 v částce 2 328 Kč (nárokováno 438 Kč), splatné dne 28. 7. 2019 v částce 2 385 Kč (nárokováno 462 Kč). 2. Žalovaná se k výzvě dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) nevyjádřila, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu, kterou se žalobce zavázal poskytovat žalované služby elektronických komunikací a žalovaná se zavázala za ně platit sjednané ceny (zjištěno z potvrzení smlouvy ze dne 8. 10. 2017). Žalobce vystavil žalované vyúčtování znějící na částku 3 500 Kč splatnou dne 28. 5. 2019, z toho na služby – platby třetím stranám bylo vyúčtováno 462 Kč (zjištěno z vyúčtování ze dne 10. 5. 2019), vyúčtování znějící na částku 4 144 Kč splatnou dne 28. 6. 2019, z toho na služby – platby třetím stranám bylo vyúčtováno 438 Kč (zjištěno z vyúčtování ze dne 10. 6. 2019) a vyúčtování znějící na částku 6 529 Kč splatnou dne 28. 7. 2019, z toho na služby – platby třetím stranám bylo vyúčtováno 411 Kč (zjištěno z vyúčtování ze dne 10. 7. 2019). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 13. 7. 2020). 4. Dle ust. § 64 odst. 1 zák. č. 127/2005 Sb., zák. o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zák. o elektronických komunikacích“) je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Podle § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění do 12. 1. 2018 (dále jen„ zákon o platebním styku“) je platební službou také provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. Dle ust. § 5 písm. i) zákona o platebním styku mohou poskytovat platební služby jako podnikání poskytovatelé platebních služeb malého rozsahu (§ 36) za podmínek stanovených tímto zákonem. Dle ust. § 74 odst. 1 písm. b) zákona o platebním styku se smlouvou o platebních službách poskytovatel zavazuje uživateli provést pro něho jednotlivou platební transakci neupravenou rámcovou smlouvou. 5. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu dle ust. § 63 zák. o elektronických službách, na jejímž základě poskytoval žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací, jejich prostřednictvím také žalované poskytoval službu platby ve prospěch třetích stran (pokyny k provedení platebních transakcí ve smyslu ust. § 3 odst. 1 zákona o platebním styku, které pro něj prováděl žalobce jakožto osoba dle ust. § 5 odst. 1 písm. i) tohoto zákona), které žalované pravidelně účtoval v měsíčních vyúčtováních. Na službách – platby třetím stranám žalobce vyúčtoval žalované celkem částku 1 311 Kč (což vyplývá ze shora uvedených vyúčtování), z této částky žalobce požadoval celkem 1 309,70 Kč. Jelikož žalovaná žalobci tuto částku nezaplatila, soud jí tuto povinnost v souladu s ust. § 64 odst. 1 zák. o elektronických službách uložil. 6. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 věta prvá o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů spojených se zaplacením soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů spojených se zastoupením advokátem za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění, to vše dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“), kdy sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky částku 200 Kč, a dále ve výši 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř. ve spojení s ust. § 14b odst. 5 vyhlášky). Celkové náklady žalobce (včetně DPH a zaplaceného soudního poplatku) ve výši 1 489 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobcem se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, vymezením nezaplacených vyúčtování a výší dlužné částky. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky.