11 C 292/2022-34 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 315 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne 1. 11. 2019 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], (dále jen„ předchůdce žalobce“) a to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] hl. nádraží – [obec] hl. nádraží, čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle [anonymizováno 9 slov], a to v částce 160 Kč. Předchůdce žalobce vyměřil žalovanému přirážku ve výši 1 000 Kč. Žalovaný dále využil služeb předchůdce žalobce dne 3. 11. 2019, ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] hl. nádraží a [obec] [část obce], jízdné činilo 155 Kč, k tomu byla žalovanému vyměřena přirážka 1 000 Kč. Předchůdce žalobce pohledávku postoupil na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky celkem ve výši 2 315 Kč, avšak nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá skutkový závěr, že žalovaný bez platné jízdenky cestoval vlakem dne 1. 11. 2019 na trase [obec] hl. nádraží – [obec] hl. nádraží a dne 3. 11. 2019 na trase [obec] hl. nádraží a [obec] [část obce], přičemž mu bylo průvodčím v každém jednotlivém případě vystaveno potvrzení o nedodržení [anonymizováno] a zároveň uložena povinnost zaplatit jízdné ve výši 160 Kč a 155 Kč a rovněž přirážku ve výši 1 000 Kč (zjištěno z oznámení o závadách). Předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek čís. [číslo]). 4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný ve shora uvedených dnech použil dopravní prostředek provozovaný předchůdcem žalobce, čímž s ním uzavřel v každém jednotlivém případě konkludentně smlouvu o přepravě podle ust. § 2550 o. z., proto mu vznikla povinnost zaplatit stanovené jízdné. Jelikož žalovaný uvedenou povinnost nesplnil, vznikla mu povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce vedle jízdného také pokutu ve výši 1 000 Kč, jejíž podmínky a výše se řídí přepravním řádem (ust. § 37 odst. 1 a § 37 odst. 5 písm. c) a § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů. Pohledávka za žalovaným byla poté postoupena dle ust. § 1879 o. z. na žalobce. Výše přirážky a jízdného vyplývá z tarifu právního předchůdce žalobce pro vnitrostátní přepravu. Na základě shora uvedených důvodů shledal soud žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. O příslušenství soud přitom rozhodl dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s vyměřeným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 2 úkony právní služby po 200 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, písm. d) uvedeného ust., návrh ve věci samé, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky) a 2 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobce ve výši 1 726 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).