11 C 319/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 215 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalovaný je poplatníkem televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně. Žalobkyně prostřednictvím předžalobní upomínky žalovaného upomínala k úhradě dlužného televizního poplatku, avšak žalovaný nijak nereagoval. Žalobce eviduje za žalovaným dluh z titulu nezaplacených televizních poplatků 1 215 Kč za období od září 2021 do května 2022, úrok z prodlení za období od 16. 9. 2021 do 14. 10. 2022 ve výši 89,90 Kč a náklady na zaslání předžalobní výzvy žalovanému ve výši 64 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá skutkový závěr, že žalovaný je poplatníkem televizního poplatku (zjištěno z Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků - výpis z evidence [anonymizováno]) a v období od 9/ 2021 do 5/ 2022 nezaplatil rozhlasový poplatek, celkem ve výši žalované částky (zjištěno z přehledu předpisů a plateb). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (zjištěno z předžalobní upomínky) a současně doložila vyčíslení nákladů za přežalobní upomínku ve výši 64 Kč (zjištěno z přílohy [číslo] RD Položkového rozpočtu), avšak žalovaný neuhradil ničeho, což nesporuje. 4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný je podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon“) poplatníkem televizního poplatku, proto je povinen hradit žalobci televizní poplatek ve výši dle ust. § 6 zákona, tedy 135 Kč měsíčně. Žalovaný televizní poplatky v období od září 2021 do května 2022 v celkové výši 1 215 Kč žalobkyni nezaplatil, soud mu proto tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 5. O nákladech řízení (výrok II.) rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spoj. s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a jedné náhradě hotových výdajů ve výši 100 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ vyhláška“) a to za úkon návrh ve věci samé, celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 500 Kč, a byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). Podle ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. 3705/14, nebo ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12) tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud však tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Ačkoli [anonymizováno] jakožto na státu nezávislá instituce veřejného práva není vykonavatelem veřejné moci, na poli svého působení se těší natolik výsadnímu postavení, že na ni v určitých ohledech lze klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Spory odvíjející se od neuhrazených koncesionářských poplatků totiž ve valné většině nevyžadují uplatnění specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru [anonymizováno]. Nadto za situace, kdy předmětné poplatky pokrývají drtivou většinu příjmů jejího rozpočtu, je žádoucí, aby si činnosti spojené s jejich správou a výběrem zabezpečovala sama. Soud proto nepovažoval náklady spojené se zastoupením advokátem za účelně vynaložené, proto byla žalobci přiznána náhrada nákladů toliko dle shora uvedených ustanovení (paušální náhrada nákladů), přičemž z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobcem se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jedná se proto ve smyslu ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o návrh podaný na ustáleném vzoru, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické.