11 C 72/2021-39 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 23 126 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s tvrzením, že žalovanému byla dne 30. – 31. 1. 2021 poskytnuta zdravotní péče, přičemž náklady na tuto péči byly vyúčtovány fakturou splatnou dne 1. 3. 2020 znějící na částku 23 126 Kč. Žalovaný nebyl zdravotně pojištěn, proto je povinen uhradit náklady léčení. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky na adrese, kterou uvedl ve smlouvě o poskytnutí zdravotní péče, avšak na upomínky nijak nereagoval. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalobce poskytl žalovanému dne 30. – 31. 1. 2020 lékařskou péči, za níž mu vystavil fakturu znějící na částku 23 126 Kč, přičemž tato cena byla určena dle cenového předpisu o regulaci zdravotních služeb, splatnou dne 1. 3. 2020, a to za poskytnuté vyšetření ve shora uvedeném dni. Seznam veškerých provedených úkonů je součástí této faktury (prokázáno fakturou ze dne 31. 1. 2021 včetně přehledu, cenovým předpisem o regulaci zdravotních služeb uvedeného ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR č. 13/2017). Žalobce a žalovaný se dohodli, že žalobce poskytne žalovanému zdravotní péči a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci smluvní ceny v souůadu s ceníkem výkonů nemocnice (zjištěno ze smlouvy o poskytnutí zdravotní péče). Žalovaný dluh co do výše a důvodu uznal (prokázáno uznáním dluhu ze dne 31. 1. 2020 a ověřením platnosti pojištění u [anonymizováno]). Žalovaný nebyl v dobu poskytnutí lékařské péče pojištěn (prokázáno e-mailem [anonymizována dvě slova]). Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky (zjištěno z výzvy ze dne 14. 4. 2020, 15. 4. 2020, 6. 5. 2020 a předžalobní výzvy ze dne 24. 11. 2020). 4. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalovanému zdravotní péči, přičemž žalovaný neměl v tu dobu sjednáno zdravotní pojištění. 5. Podle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon o zdravotních službách“) je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. 6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovanému byla v zařízení provozovaném žalobcem dne 30. – 31. 1. 2022 poskytnuta zdravotní péče, což vyplynulo z doloženého přehledu poskytnutých zdravotních úkonů. Jelikož žalovaný v dobu zdravotního ošetření nebyl pojištěn, vznikla mu dle § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách povinnost zaplatit žalobci cenu poskytnutých zdravotních služeb, a to ve výši vyúčtované žalobcem, tedy 23 126 Kč (cena byla určena dle cenového předpisu o regulaci zdravotních služeb uvedeného ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR č. 13/2017). Jelikož žalovaný tuto částku žalobci nezaplatil, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spoj. s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 157 Kč a dvou náhradách hotových výdajů ve výši 100 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ vyhláška“) a to za úkony návrh ve věci samé a výzva k plnění, celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 1 500 Kč, a byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).