11 C 99/2021-45 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 18 293 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 3. 7. 2017, dle níž byla žalovaná odběratelem elektřiny v odběrném místě [adresa žalovaného]. Žalovaná elektřinu odebírala, ale nezaplatila za ni stanovenou cenu. Za období od 17. 5. 2019 do 7. 10. 2020 neuhradila řádně vyúčtování spotřeby elektřiny v plné výši znějící na částku 30 393 Kč a zaplatila pouze 12 000 Kč. K úhradě tak zůstává částka 18 293 Kč. Žalovaná však nezaplatila ničeho. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Na základě listinných důkazů dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že žalobce a žalovaná se dohodli na dodávkách elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], za které se žalovaná zavázala platit žalobci smluvní ceny (zjištěno ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 3. 7. 2017). Za spotřebovanou elektřinu v období od 17. 5. 2019 do 7. 10. 2020 vystavil žalobce žalované fakturu splatnou dne 29. 10. 2020 znějící na částku 18 293 Kč (zjištěno z faktury ze dne 12. 10. 2020). Žalobce vyzval žalovanou kuhrazení dlužné částky (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 15. 7. 2021). 4. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobce dodával žalované do odběrného místa elektřinu, přičemž žalovaná řádně neuhradila cenu za odebranou elektřinu, celkem ve výši 18 293 Kč. Žalovaná dluh co do důvodu i výše uznala. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o dodávkách elektřiny dle ust. § 50 odst. 1 věty první zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ energetický zákon“) kterou se žalobce zavázal dodávat žalované elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovaná se zavázala platit za dodanou elektrickou energii dohodnutou cenu. Žalobce vyúčtoval žalované za dodanou elektřinu částku ve výši 18 293 Kč. Žalovaná žalobci tuto částku nezaplatila, soud jí proto tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, výše úroků z prodlení byla určena v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost uvedené částky vyplývá z výše specifikované faktury. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spoj. s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a dvou náhradách hotových výdajů ve výši 100 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za úkony návrh ve věci samé a výzva k plnění, celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 1 000 Kč, a byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobcem se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, vymezením období, za něž je částka účtována, a výší této dlužné částky. Jedná se tak ve smyslu ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o návrh podaný na ustáleném vzoru, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické.