18 C 101/2021-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Návrhem podaným k soudu dne 24. 10. 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku jako smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 23. 8. 2020, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč převedla dne 25. 8. 2020 na účet žalovaného a částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal vrátit ve výši celkem 42 000 Kč, tj. jistinu se smluvním úrokem, a to ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, a proto žalobkyně svoji pohledávku vůči němu ke dni 27. 12. 2020 zesplatnila a svůj nárok ze smlouvy o úvěru uplatnila u zdejšího soudu žalobou, na jejímž základě byl vydán Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 29. 4. 2021 rozsudek č.j. 24 C 121/2021-12, který nabyl právní moci dne 29. 6. 2021 a je vykonatelný. Pohledávka uložená rozsudkem žalovanému k zaplacení byla uhrazena ke dni 1. 9. 2021 ve splátkách. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou jeho dluhu požaduje v tomto řízení zaplacení smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ve výši 0,1 % denně za období, které není pokryto exekučním titulem, tj. ode dne 2. 2. 2021 do zaplacení dne 1. 9. 2021 v celkové výši 6 540 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Dne 24. 8. 2020 žalovaný podepsal se zprostředkovatelem žalobkyně, panem [jméno] [příjmení], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 30 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 21,05 % ročně a RPSN 30,6 % ročně a žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč s první splátkou splatnou dne 20. 9. 2020. Celková cena úvěru činila 42 000 Kč. Za zprostředkování úvěru si žalobkyně účtovala poplatek 2 500 Kč, který z úvěru vyplatila rovnou zprostředkovateli. Zbylou částku se žalobkyně zavázala převést na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Pro případ, že by žalovaný porušil svoji povinnost úvěr řádně splácet a dostal se do prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce, byla žalobkyně dle čl. IV. odst. 1 písm. d) smlouvy oprávněna úvěr zesplatnit ke dni odeslání písemného oznámení o zesplatnění žalovanému. Účastníci si dále v čl. IV. odst. 2 smlouvy sjednali pro případ prodlení se zaplacením splátky smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky a po zesplatnění ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a dále smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením splátky. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Podpis žalovaného na smlouvě je úředně ověřen. 5. Žalobkyně poskytla dne 25. 8. 2020 žalovanému částku ve výši 27 500 Kč převodem na účet uvedený ve smlouvě o úvěru, částku 2 500 Kč zaslala zprostředkovateli. Žalovaný zaplatil žalobkyni pouze první sjednanou splátku a dále na svůj dluh ničeho nehradil, a proto žalobkyně dopisem datovaným 27. 12. 2020 odeslaným téhož dne informovala žalovaného prostřednictvím svého zástupce o zesplatnění úvěru a současně jej vyzvala k zaplacení dlužné částky. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu nereagoval, podala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce proti žalovanému dne 2. 2. 2021 žalobu, na jejímž základě Obvodní soud pro Prahu 5 vydal dne 29. 4. 2021 rozsudek č.j. 24 C 121/2021-12, jímž přiznal žalobkyni právo na zaplacení dlužné jistiny 27 849 Kč, dlužných splátek po zesplatnění ve výši 3 150 Kč, smluvních pokut za prodlení se zaplacením 3 splátek po 499 Kč, tj. ve výši 1 497 Kč, a smluvní pokuty kapitalizované ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru po zesplatnění do dne předcházejícího podání žaloby ve výši 1 115 Kč, v celkové výši 2 612 Kč, dále zaplacení nákladů na upomínání ve výši 300 Kč. Dne 1. 9. 2021 žalovaný uhradil žalobkyni dlužnou jistinu přiznanou citovaným rozsudkem zdejšího soudu v celkové výši 30 999 Kč. 6. Žalobkyně vyčíslila smluvní pokutu ode dne podání žaloby v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 24 C 121/2021, tj. od 2. 2.2021, do dne zaplacení dluhu žalovaným, tj. do dne 1. 9. 2021, na částku 6 540,79 Kč a vyzvala žalovaného k její úhradě dopisem ze dne 21. 9. 2021 odeslaným žalovanému téhož dne. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Věc byla soudem posuzována dle § 2048 a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 téhož ustanovení souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 9. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., jejíž součástí bylo ujednání dle § 2048 o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. V předcházejícím řízení vedeném pod sp. zn. 24 C 121/2021 shledal zdejší soud smlouvu o úvěru za uzavřenou platně, stejně tak neshledal rozporným se zákonem v ní obsažené ujednání o smluvní pokutě a žalobkyni byla proti žalovanému přiznána část smluvní pokuty ve výši celkem 2 612 Kč Ani po připočtení vyčíslené smluvní pokuty z dlužné jistiny za období navazující na dobu, za kterou byla smluvní pokuta žalobkyni přiznána v předešlém řízení, do zaplacení dluhu žalovaným, nepřekračuje žalobkyní požadovaná smluvní pokuta omezení stanovená v § 122 odst. 1 ZoSÚ (2 612 Kč + 6 540 Kč = 9 152 Kč je méně než polovina poskytnuté jistiny úvěru). 10. Soud proto nároku žalobkyně jako uplatněnému po právu v celém rozsahu vyhověl, jak je patrno z výroku I. tohoto rozsudku. 11. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 6 026,50 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 3 750 Kč, tj. odměnou za 2,5 úkonu právní služby dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), za úkony právní služby s plnou odměnou: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a za jednoduchou výzvu k plnění za poloviční odměnu, přičemž sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí dle § 7 AT 1 500 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 976,50 Kč. 12. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř..