18 C 109/2021-11 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se návrhem podaným u zdejšího soudu dne 27. 10. 2021 domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu neuhrazeného televizního poplatku dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Jako držitel televizního přijímače se žalovaná dne [datum] přihlásila do příslušné evidence žalobkyně a vznikla jí tak povinnost platit dle uvedeného zákona televizní poplatek ve stanovené výši. Čtvrtletní poplatek 405 Kč splatný v lednu 2019, dubnu 2019, červenci 2019, říjnu 2019, lednu 2020, dubnu 2020, červenci 2020 a říjnu 2020 žalovaná nezaplatila. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani přes písemnou výzvu zástupce žalobkyně. Žalobkyně požadovala i kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 27. 10. 2021 ve výši 571,01 Kč. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná byla od května 2008 hlášena v evidenci žalobkyně jako poplatník televizních poplatků. Dle předpisu plateb byla žalovaná povinna platit za televizní přijímač poplatek 405 Kč čtvrtletně, splatný do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Za období měsíců leden 2019 až říjen 2020 žalovaná předmětný poplatek neuhradila, čímž jí vůči žalobkyni vznikl dluh za 8 neuhrazených čtvrtletních poplatků v celkové výši 3 240 Kč (8 x 405 Kč). K zaplacení této částky byla žalovaná opakovaně vyzývána, naposledy upomínkou ze dne 18. 5. 2021 odeslanou prostřednictvím služby [anonymizována tři slova] dne 19. 5. 2021. Žalovaná na výzvy nijak nereagovala a ničeho nezaplatila. Žalobkyně vyčíslila zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých poplatků ke dni podání žaloby na celkovou částku 571,01 Kč. Po právní stránce posoudil soud danou věc takto: Právo žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila televizní poplatek, jeho výše (405 Kč čtvrtletně) i splatnost (do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí) vyplývá z § 2 odst. 2, § 3 odst. 2, § 6 a § 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění. Jelikož žalovaná televizní poplatek za období měsíců leden 2019 až říjen 2020 řádně nehradila, dluží žalobkyni žalovanou částku. Žalobkyně prokázala tvrzení obsažená v žalobě, a soud proto jejímu návrhu beze zbytku vyhověl a přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 642 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně za 2 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za tyto úkony: příprava a převzetí zastoupení a sepsání žaloby (§ 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.) po zvýšení o náhradu 21% DPH ve výši 42 Kč Náklady za zastoupení advokátem soud ve shodě s nálezem Ústavního soudu neuznal za výdaje účelně vynaložené a přiznal žalobkyni pouze náklady řízení, jaké by dostal advokátem nezastoupený účastník, neboť agendu televizních poplatků Česká televize sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, čímž se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Spory odvíjející se od neuhrazených televizních poplatků vyplývají z běžné agendy žalobkyně a ve věci nebylo třeba právně specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3768/14 ze dne 6. 2. 2015). O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.