25 C 343/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 025 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný se stal držitel televizního přijímače, čímž mu vznikla ze zákona povinnost přihlásit se do příslušné evidence jako poplatník televizního poplatku, což žalovaný splnil dne 17. 8. 2006. Žalovaný nedostál své povinnosti platit televizní poplatky a zůstal žalobkyni dlužen částku v celkové výši 2 025 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného, aby uhradil dlužnou částku, žalovaný však svou povinnost ani v dodatečně stanovené lhůtě nesplnil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. 3. Z listinných důkazů vyplývá skutkový závěr, že žalovaný se v srpnu 2006 přihlásil jako poplatník televizního poplatku (zjištěno z potvrzení o přihlášení poplatníka). Žalovaný na televizních poplatcích nezaplatil celkem částku 2 025 Kč za období od ledna 2021 do dubna 2022, proto byl žalobkyní vyzván k úhradě (zjištěno z upomínky k zaplacení dlužných televizních poplatků). Žalobkyně uzavřela dne 22. 4. 2022 se společností [právnická osoba] dohodu o poskytování služeb (prokázáno dohodou). 4. Podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen zákon), podle kterého je poplatníkem televizního poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. 5. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona platí poplatník televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. 6. Podle ust. § 10 zákona potom v případě, že poplatník nezaplatí včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatku ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. Tím, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, vznikla mu povinnost hradit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za každý přijímač, což žalovaný nečinil a za měsíce leden 2021 – duben 2022 mu z tohoto titulu vznikl dluh ve výši 2 025 Kč. Na základě všech shora uvedených důvodů shledal tedy soud žalobu v této části důvodnou a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Výše příslušenství je dána ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. 9. Co do nárokovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč soud žalobu zamítl, neboť výzvu k plnění zaslala žalovanému přímo žalobkyně, nikoli třetí subjekt. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku 400 Kč, a to v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Náhrada nákladů řízení za zastoupení advokátem nebyla žalobkyni přiznána v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3344/12 ze dne 24.7. 2013.