25 C 378/2021-46 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala žalobou ze dne 22. 4. 2021 stanovení výživného žalovaným – rodičům [jméno] [celé jméno žalované]. Ta byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 6. 2020 svěřena do pěstounské péče [jméno] [celé jméno žalované] a žalobkyně následně rozhodla o vyplácení příspěvku na úhradu potřeb dítěte. Dne 5. 1. 2021 dosáhla [jméno] [celé jméno žalované] zletilosti. I nadále studuje, žije s pěstounkou a společně s ní uhrazuje náklady na své potřeby. Žalobkyně navrhla stanovit rodičům [jméno] [celé jméno žalované] výživné, jehož výši ponechala na úvaze soudu. 2. Žalovaná uvedla, že posílala výživné ve výši 1 000 Kč k rukám pěstounky, přičemž nebyla informována o tom, že by měla cokoliv zasílat žalobkyni. 3. Žalovaný uvedl, že mu bylo soudem na dceru [jméno] stanoveno výživné v částce 2 000 Kč měsíčně, které také řádně platil (nejprve na účet babičky, které byla dcera svěřena, následně na účet dcery). O tom, že by měl tuto částku platit žalobkyni, informován nebyl. 4. K jednání se žalovaní omluvili, proto soud jednal a rozhodl podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v jejich nepřítomnosti. 5. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně rozhodla o přiznání dávky pěstounské péče – příspěvku na úhradu potřeb dítěte (dcery žalovaných [jméno], narozené 5. 1. 2003) ve výši 6 985 Kč měsíčně. [jméno] [celé jméno žalované] byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 6. 2020 č.j. 0 P 947/2004-101 svěřena do pěstounské péče babičky [jméno] [celé jméno žalované]. 6. Jiné důkazní návrhy žalobkyně neměla, neoznačila důkazy k prokázání poměrů žalovaných, zejména však poměrů [jméno] [celé jméno žalované]. Bez prokázání těchto skutečností soud nemůže stanovit výši výživného, které by měli žalovaní platit žalobkyni. 7. Podle ust. § 910 občanského zákona mají rodiče vyživovací povinnost k dítěti. 8. Podle ust. § 961 odst. 1 občanského zákona svěření dítěte do pěstounské péče nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti, schopnosti a majetkové poměry a odůvodněné potřeby dítěte. Náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona, přechází právo dítěte na stát. Je-li výživné vyšší než tento příspěvek, náleží rozdíl dítěti. Soud rozhodne o způsobu platby a o hospodaření s výživným (odstavec 2). 9. Žalobkyně tvrdila, že o vyživovací povinnosti rodičů dosud nebylo rozhodnuto, avšak z vyjádření obou žalovaných plyne, že tomu tak není. Oba rodiče plní svou soudem stanovenou vyživovací povinnost, a to k rukám pěstounky, případně od nabytí zletilosti k rukám dcery. 10. Tvrzení žalobkyně tak jsou sporována žalovanými, kromě toho soud může stanovit rozsah výživného jen s ohledem na možnosti, schopnosti a majetkové poměry rodičů a odůvodněné potřeby dítěte. A v daném případě žalobkyně tyto skutečnosti neprokázala, zejména to platí pro odůvodněné potřeby dítěte, které není účastníkem řízení. Protože nebyly označeny žádné relevantní důkazy, které by byly schopny prokázat poměry rodičů a dítěte, soud žalobu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když plně úspěšným žalovaným žádné prokazatelné náklady nevznikly.