28 C 215/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 3. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně jako poskytovatel služeb elektronických komunikací uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, kdy nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky poskytování služeb elektronických komunikací, se kterými byl žalovaný seznámen. V souvislosti s poskytováním služeb dle smlouvy žalobkyně zapůjčila na žádost žalovaného optickou síťovou jednotku GPON Huawei HG8546M ONT. Žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného s úhradou plateb ukončila poskytování služeb podle smlouvy, kdy výpovědí ze dne 24. 7. 2019 zároveň vyzvala žalovaného k vrácení vypůjčených zařízení, což však žalovaný neučinil. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že pokud nevrátí zapůjčené zařízení řádně a včas a bez poškození, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 1 400 Kč za set-top-box a 1 600 Kč za optickou síťovou jednotku. Žalovaný toto zařízení žalobkyni nevrátil, proto žalobkyni vzniklo právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč, přičemž žalobkyně vystavila žalovanému daňový doklad znějící na tuto částku se splatností ke dni 19. 8. 2019. Následně žalovaného k úhradě vyzývala upomínkou, avšak žalovaný ničeho neuhradil. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování elektronických komunikací, kdy součástí smlouvy byly všeobecné podmínky žalobkyně (prokázáno smlouvou o poskytování elektronických komunikacích ze dne 5. 11. 2018). Na základě žádosti žalovanému mu byla poskytnuta optická síťová jednotka GPON Huawei HG8546M ONT (prokázáno z předávacího protokolu ze dne 14. 11. 2018 a 13. 11. 2018). Ve smlouvě bylo ujednáno, že pokud nedojde ke včasnému vrácení zapůjčených zařízení v bezvadném stavu, je žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 1 600 Kč za zmíněnou síťovou jednotku a smluvní pokutu ve výši 1 400 Kč za STB (prokázáno písm. e) smlouvy). Žalovaný neplnil své závazky ze smlouvy řádně a včas, a proto mu žalobkyně poslala výpověď, ve které byl žalovaný zároveň vyzván ke vrácení zapůjčených zařízení (prokázáno výpovědí ze dne 24. 7. 2019). Žalovaný byl mimo jiné povinen zapůjčené zařízení vrátit do 7 dnů od ukončení poskytování služby (prokázáno čl. 5 5. Všeobecných obchodních podmínek). Žalovaný ničeho žalobkyni nevrátil, a proto mu byl vystaven daňový doklad znějící na částku 3 000 Kč se splatností ke dni 29. 8. 2019 (prokázáno daňovým dokladem ze dne 19. 8. 2019). Žalovaný vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 30. 8. 2019). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku zaplatil nebo zařízení žalobkyni vrátil. 4. Podle ust. § 2048 odst. 1 věta prvá zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, v jejímž rámci a na žádost žalovaného mu bylo zapůjčeno technické zařízení specifikované v protokole o převzetí, které byl žalovaný dle uzavřené smlouvy, resp. všeobecných smluvních podmínek povinen vrátit do 7 dnů od ukončení smlouvy. Smlouva byla ukončena ke dni 24.7. 2019 a žalovaný byl vyzván k vrácení předmětného zařízení, což však do 7 dnů neučinil. Žalobkyně má proto nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty za včasné nevrácení koncového zařízení dle čl. 5. Všeobecných obchodních podmínek ve výši 1 600 Kč za optickou síťovou jednotku a 1 400 Kč za STB. 6. Soud s ohledem na výše uvedené shledal žalobu důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou smluvní pokutu ve výši žalované částky, včetně příslušenství. (výrok I.) 7. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spoj. s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a dvou náhradách hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za úkony návrh ve věci samé a výzva k plnění. 10. Celkové náklady žalobkyně ve výši 1 000 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).