42 C 229/2021-116 — Obvodní soud pro Prahu 5

1.Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované (původně [anonymizováno] [právnická osoba], následkem fúze sloučením přešlo jmění na žalovanou) zaplatit žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 40 993 Kč spolu s příslušenstvím, dále náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 155 605 Kč za období od 5.7.2020 do 31.5.2021 spolu s příslušenstvím a dále částku náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1.6.2021 ve výši průměrného výdělku poníženého o jiné příjmy žaloby z pracovněprávního vztahu nebo vztahu obdobného. Žalobci byla uhrazena za období od května do prosince 2019 částka 50 027 Kč. K výzvě žalobce k dalším doplatkům žalovaná doplatila svůj závazek pouze do skončení pracovního poměru dne 30.4.2019 s ohledem na aplikaci § 271p zákoníku práce. Žalobce sice uzavřel se žalovanou pracovní smlouvu na částečný pracovní úvazek, ten byl ale navýšen a žalobci bylo poskytnuto školení v hodnotě cca 20 000 Kč. Důvodem neprodloužení pracovní smlouvy byl pracovní úraz žalobce. Žalobci náleží náhrada mzdy po dobu pracovní neschopnosti ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu. Průměrná mzda činila v říjnu 2018 částku 18 001 Kč, v listopadu 2018 částku 21 965 Kč, v prosince 2018 částku 17 061 Kč, tedy v rozhodném období činila průměrná mzda 19 009 Kč. Pracovní neschopnost byla ukončena dne 4.7.2020. Žalobci bylo vypláceno v lednu 2020 částka 15 345 Kč, v únoru 2020 částka 14 355 Kč, v březnu 2020 částka 15 345 Kč, v červnu 2020 částka 14 850 Kč, a 1 980 Kč, v červenci 2020 částka 17 029 Kč, celkem se tak jedná o částku 40 993 Kč. Žalobce v období od 1.1.2021 neměl žádný příjem a náležela mu tak částka 95 045 Kč. V období od 1.1.2021 do 28.2.2021 byl žalobce zaměstnán a jeho hrubá mzda činila v lednu 2021 částku 20 953 Kč, v únoru 2021 částku 15 476 Kč, za únor 2021 tak náleží žalobci částka 3 533 Kč. Od února 2021 je žalobce bez zaměstnání a náleží mu tak za březen, duben a květen 2021 částka 57 027 Kč. Žalobce se cítí být jednáním žalované diskriminován z důvodu jeho zdravotního stavu, má zato, že pokud by se mu nestal pracovní úraz, pracovní poměr by mu byl prodloužen. Žalovaná ani přes výzvu žalobce dosud dlužnou částku neuhradila. 2.Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok žalobce neuznává, neboť žalobce byl již pojišťovnou dostatečně odškodněn. Pracovní poměr žalobce u žalované byl uzavřen na dobu určitou od 8.10.2018 do 30.4.2019 za účelem krátkodobého doplnění stavu pracovníků a výpomoci na skladu žalované. Dne 7.3.2019 se stal žalobci pracovní úraz, téhož dne byl zaevidován do knihy úrazů a dne 8.3.2019 byl sepsán záznam o úrazu. Důvody pracovního úrazu byly na straně žalobce a spočívaly v jeho nepozornosti a v nevhodné manipulaci s výrobkem. V záznamu o úrazu je uvedeno špatné nebo nedostatečné vyhodnocení rizika pracovníkem. Dne 7.3.2019 žalobce podepsal knihu úrazů a dne 10.4.2019 podepsal záznam o úrazu se shora označenou příčinou. Dne 23.4.2019 žalovaná zaslala ohlášení pojistné události na pojišťovnu. Pojišťovna vyzvala žalobce k doložení dokumentů, které byly dodány po půl roce dne 1.10.2019 20.11.2019 byla žalobci vyplacena záloha ve výši 17 998 Kč jako náhrada ztráty na výdělku za období od 7.3.2019 do 30.4.2019. Dne 4.12.2019 vyplatila pojišťovna žalobci částku 11 600 Kč představující bolestné a lékařské výlohy. Za období po 30.4.2019 nepřísluší žalobci náhrada za ztrátu na výdělku, neboť u pracovního poměru sjednaného na dobu určitou přísluší náhrada za ztrátu na výdělku pouze do doby, kdy měl tento pracovně právní vztah skončit. Po této době pouze v případě, že je možné podle okolností předpokládat, že postižený zaměstnanec by byl i nadále zaměstnán, což není tento případ. 3.Na základě provedených důkazů byl zjištěn tento skutkový stav: Mezi účastníky sporu je nesporné, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 4.10.2018 pracovní smlouvu na pozici skladník, a to na dobu určitou do 30.4.2019, dne 31.12.2018 mu byl dodatkem navýšen úvazek po zkušební době na 40 hodin týdně. Dne 7.3.2019 se stal žalobci pracovní úraz, téhož dne byl zaevidován do knihy úrazů a dne 8.3.2019 byl sepsán záznam o úrazu. Důvody pracovního úrazu byly na straně žalobce a spočívaly v jeho nepozornosti a v nevhodné manipulaci s výrobkem. V záznamu o úrazu je uvedeno špatné nebo nedostatečné vyhodnocení rizika pracovníkem. Dne 7.3.2019 žalobce podepsal knihu úrazů a dne 10.4.2019 podepsal záznam o úrazu se shora označenou příčinou. (prokázáno citovaným záznamem z knihy úrazů a záznamem o úrazu) Dále je nesporné, že dne 23.4.2019 žalovaná zaslala ohlášení pojistné události na pojišťovnu. Pojišťovna vyzvala žalobce k doložení dokumentů, které byly dodány po půl roce dne 1.10.2019. Dne 20.11.2019 byla žalobci vyplacena záloha ve výši 17 998 Kč jako náhrada ztráty na výdělku za období od 7.3.2019 do 30.4.2019. Dne 4.12.2019 vyplatila pojišťovna žalobci částku 11 600 Kč představující bolestné a lékařské výlohy. Dne 5.6.2020 byl žalobce uznán invalidním ve třetím stupni s poklesem pracovní činnosti o 70% (prokázáno posudkem o invaliditě ČSSZ) Žalobce vyzval dne 14.10.2020 a 4.11.2020 a 2.12.2020 žalovanou k doplacení náhrady za ztrátu na výdělku po a po skončení pracovní neschopnosti, žalovaná nárok žalobce dopisem ze dne 29.10.2020 opakovaně odmítla. (prokázáno citovanými dopisy) V průběhu řízení došlo k fúzi sloučením [právnická osoba] [právnická osoba] a [právnická osoba] (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku) Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. (prokázáno citovanou výzvou) Z dalších listinných důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti relevantní pro rozhodnutí. 4.Ohledně právního posouzení soud postupoval podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen ZP). Podle § 271p ZP zaměstnanci, který utrpí pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou nebo při výkonu práce na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr uzavřené na dobu určitou, přísluší náhrada mzdy za ztrátu na výdělku jen do doby, kdy měl tento základní pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jestliže je možné podle okolností předpokládat, že postižený zaměstnanec by byl i nadále zaměstnán. Ostatní práva vyplývající z povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání tím nejsou dotčena. 5.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že není důvodná. V řízení nebyla žalobcem po poučení soudu dostatečně tvrzena a prokázána výše požadovaného nároku, a to jak po dobu pracovní neschopnosti, tak po jeho skončení. V řízení bylo prokázáno, že z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 7.3.2019 do 30.4.2019 byla žalobci vyplacena částka 17 998 Kč. Vyplacená částka představující bolestné a lékařské výlohy není předmětem tohoto sporu. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalobce u žalované byl uzavřen na dobu určitou, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku žalobci pouze do skončení pracovního poměru. Žalobce přes poučení soudu neprokázal ve smyslu § 271 p ZP, že by bylo možné podle okolností předpokládat, že by byl jako postižený zaměstnanec nadále zaměstnán. Takovou skutečnost nelze dovodit pouze ze skutečnosti, že byl žalobci v průběhu pracovního poměru navýšen po zkušební době úvazek, ani ze skutečnosti, že byl žalovanou odeslán na školení na vysokozdvižný vozík. V řízení nebylo zjištěno, že by poškozený zaměstnanec byl po skončení pracovního poměru na dobu určitou dále zaměstnán, nebýt pracovního úrazu, tudíž nemá nárok na náhradu za ztrátu na výdělku vycházející z jeho příjmu u dosavadního zaměstnavatele. (srovnej rozhodnutí NS v [obec] sp.zn. 21 Cdo 2023/2005) Tvrzení ohledně dalších zaměstnanců, kteří měli uzavřeny smlouvy na dobu určitou a došlo k jejich prodloužení, nebylo žalobcem nijak prokazováno. Soud tak uzavřel, že žalobci byla pojišťovnou vyplacena náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za rozhodné období v odpovídající výši, jiná výše nebyla žalobcem řádně tvrzena ani prokázána. Dále soud uzavřel, že po datu skončení pracovního poměru nemá žalobce nárok na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ze shora uvedených důvodů, žalobu tak v plném rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku 6.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o.s.ř. tak, že výjimečně náhradu nákladů řízení žalované nepřiznal, a to zcela, neboť zde shledal důvody zvláštního zřetele hodné, spočívající v osobních a majetkových poměrech žalobce, který je plně invalidní, nepobírá důchod, má dluhy přes 180 000 Kč, náklady na bydlení a existenční náklady nese jeho partnerka. Partnerka žalobce má půjčku ve výši 283 262 Kč, kterou splácí. Žalobce nemá žádný další majetek. Ohledně shora uvedených skutečností soud vyšel z Prohlášení žalobce o jeho