11 C 268/2022-33 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 14 897 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 13. 11. 2020, dle níž byl žalovaný odběratelem elektřiny v odběrném místě [adresa žalovaného]. Žalovaný elektřinu odebíral, ale nezaplatil za ni stanovenou cenu. Za období od 13. 11. 2020 do 12. 8. 2021 neuhradil řádně vyúčtování spotřeby elektřiny v plné výši znějící na částku 17 397 Kč a zaplatila pouze 2 500 Kč. K úhradě tak zůstává částka 14 897 Kč O zaplacení spotřebované elektřiny byl žalovaný opakovaně upomínán. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. 3. Na základě listinných důkazů dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že žalobce a žalovaný se dohodli na dodávkách elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], za které se žalovaný zavázal platit žalobci smluvní ceny (zjištěno ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 13. 11. 2020). Za spotřebovanou elektřinu v období od 20. 5. 2021 do 12. 8. 2021 vystavil žalobce žalovanému fakturu splatnou dne 30. 8. 2021 znějící na částku 14 897 Kč (zjištěno z mimořádné faktury za elektřinu ze dne 13. 8. 2021). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 14 897 Kč předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 20. 4. 2022). 4. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobce dodával žalovanému do odběrného místa elektřinu, přičemž žalovaný řádně neuhradil cenu za odebranou elektřinu, celkem ve výši 14 897 Kč. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávkách elektřiny dle ust. § 50 odst. 1 věty první zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ energetický zákon“) kterou se žalobce zavázal dodávat žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovaný se zavázal platit za dodanou elektrickou energii dohodnutou cenu. Žalobce vyúčtoval žalovanému za dodanou elektřinu částku ve výši 14 897 Kč, v souladu s ceníkem, který byl součástí smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalovaný žalobci tuto částku nezaplatil, proto mu soud tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, výše úroků z prodlení byla určena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost uvedené částky vyplývá z výše specifikované faktury. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a dvou náhradách hotových výdajů ve výši 100 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za úkony návrh ve věci samé a výzva k plnění, celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 1 200 Kč, a byly přiznány v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobcem se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, vymezením období, za něž je částka účtována, a výší této dlužné částky. Jedná se tak ve smyslu ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o návrh podaný na ustáleném vzoru, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické.