11 C 312/2023-32 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 72 304 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ze dne 30. 9. 2021, dle níž byl žalovaný odběratelem elektřiny v odběrném místě evidovaném pod kódem [číslo]. Žalovaný elektřinu odebíral, ale nezaplatil za ni stanovenou cenu. Za období od 1. 11. 2021 do 10. 5. 2022 neuhradil řádně vyúčtování spotřeby elektřiny znějící na částku 72 104 Kč O zaplacení spotřebované elektřiny byl žalovaný upomínán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že žalobce a žalovaný se dohodli na dodávkách elektřiny do odběrného místa které bylo specifikováno kódem [číslo], kdy se žalovaný zavázal hradit zálohy měsíčně ve výši 1500 Kč (zjištěno ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 30. 9. 2021). Za spotřebovanou elektřinu v období od 1. 11. 2021 do 10. 5. 2022 vystavil žalobce žalovanému fakturu splatnou dne 1. 6. 2022 znějící na částku 72 104 Kč (zjištěno z faktury za sdružené služby dodávky elektřiny ze dne 17. 5. 2022). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván upomínkou (zjištěno z upomínky ze dne 8. 6. 2022) a poté předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 27. 2. 2023). 4. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobce dodával žalovanému do odběrného místa elektřinu, přičemž žalovaný řádně neuhradil cenu za odebranou elektřinu, celkem ve výši 72 104 Kč. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávkách elektřiny dle § 50 odst. 1 věty první zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ energetický zákon“) kterou se žalobce zavázal dodávat žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovaný se zavázal platit za dodanou elektrickou energii dohodnutou cenu. Žalobce vyúčtoval žalovanému za dodanou elektřinu částku ve výši 72 104 Kč. Žalovaný žalobci tuto částku nezaplatil, proto mu soud tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, výše úroků z prodlení byla určena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost uvedené částky vyplývá z výše specifikované faktury. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 493 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 893 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky neboť žalobce nebyl zastoupen advokátem a hodnota sporu převyšovala částku 50 000 Kč.