11 C 39/2023-48 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 13 477 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 8. 11. 2021, dle níž byl žalovaný odběratelem elektřiny v odběrném místě [adresa žalovaného]. Žalovaný elektřinu odebíral, ale nezaplatil za ni stanovenou cenu. Za období od 8. 11. 2021 do 23. 3. 2022 neuhradil řádně vyúčtování spotřeby elektřiny znějící na částku 13 477 Kč O zaplacení spotřebované elektřiny byl žalovaný upomínán. 2. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. 3. Na základě listinných důkazů dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že žalobce a žalovaný se dohodli na dodávkách elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], za které se žalovaný zavázal platit žalobci smluvní ceny (zjištěno ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 8. 11. 2021). Smlouvu za žalovaného uzavřel pan [jméno] [příjmení] na základě udělené plné moci od žalovaného (zjištěno z plné moci). Za spotřebovanou elektřinu v období od 8. 11. 2021 do 23. 3. 2022 vystavil žalobce žalovanému fakturu splatnou dne 11. 4. 2022 znějící na částku 13 477 Kč (zjištěno z mimořádné ‘‘konečné‘‘ faktury za elektřinu). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 13 477 Kč předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 16. 11. 2022). 4. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobce dodával žalovanému do odběrného místa elektřinu, přičemž žalovaný řádně neuhradil cenu za odebranou elektřinu, celkem ve výši 13 477 Kč. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávkách elektřiny dle § 50 odst. 1 věty první zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ energetický zákon“) kterou se žalobce zavázal dodávat žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovaný se zavázal platit za dodanou elektrickou energii dohodnutou cenu. Žalobce vyúčtoval žalovanému za dodanou elektřinu částku ve výši 13 477 Kč. Žalovaný žalobci tuto částku nezaplatil, proto mu soud tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, výše úroků z prodlení byla určena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost uvedené částky vyplývá z výše specifikované faktury. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.