38 T 85/2023-140 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Obžalovaný je na základě obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum] stíhán pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. 2. Ke skutku obžalovaný ve smyslu § 206c odst. 1 tr. řádu učinil prohlášení, že je vinen spácháním skutku uvedeným v obžalobě a že souhlasí s jeho právní kvalifikací. Státní zástupce toto prohlášení akceptoval. Soud proto prohlášení viny obžalovaného ve smyslu § 206c odst. 4 tr. řádu přijal, neboť má oporu v obžalobou navržených důkazech, a proto ve smyslu § 206c odst. 6 tr. řádu v rozsahu tohoto prohlášení neprováděl ke skutku dokazování. 3. Ke své osobě obžalovaný uvedl, že podnikal, ale skončil v insolvenci a v tuto dobu je nezaměstnaný. [příjmení] zaměstnaný ve firmě, která dováží z Gruzie nějaké nápoje – minerální vody. Přivydělává si různě. Naposledy byl zaměstnán v [anonymizováno] bistro. Měsíčně si v současné době přivydělá tak [číslo] [částka]. Má nějaký majetek, auta, resp. měl, insolvenční správce všechno rozprodal. Má dluhy přes 100 milionů korun. Nemá žádné zdravotní problémy, je ženatý, má 2 děti ve věku 20 a 17 let, má k nim ještě vyživovací povinnost. Nežijí v jedné domácnosti, obžalovaný teď žije s maminkou. Manželka pracuje – podniká. V rámci rodiny mají dohromady příjmy kolem [částka] měsíčně. Není proti němu vedeno žádné další trestní řízení. Neužívá návykové látky, alkohol si občas doma dá. 4. K věci uvedl, že ten den to bylo takové šokující, syn jeho kamaráda (mladý kluk) náhle zemřel. Zavolali obžalovanému v půl šesté ráno, musel se sbalit a jet tam za nimi. Byla to taková tragédie, kterou řešili. Nějakým způsobem se popilo, ani se nejedlo, bylo to hodně o nervech. Obžalovaný mohl začít pít tak ve dvanáct nebo v jednu hodinu, nedokáže říct, kolik toho vypil. [příjmení] byla 17 letá holka sama, manželka byla na Slovensku, ona mu volala, tak se snažil rychle dojet. Když vyšel ven na ulici, tak se cítil v pořádku, tak si říkal, že tam už asi dojede. Teď by docela k zaměstnání potřeboval řidičský průkaz, protože se jedná o distribuce, o rozvoz, hodně pomáhá v 1 společnosti, ve 2 firmách a potřebují ten rozvoz a tu distribuci. Musí jezdit i na Slovensku, do Rakouska a hlavně po [obec]. To vozidlo, kterým jel, bylo půjčené. Jel z [část obce]. Obžalovaný lituje, co se stalo, cítí se vinen. Je rád, že se nikomu nic nestalo. 5. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob – obžalovaného soud zjistil, že obžalovaný v tomto má jeden záznam, k němuž však již není možno přihlížet. 6. Z opisu z evidence přestupků obžalovaného soud zjistil, že v tomto má obžalovaný jeden záznam, a to přestupek podle § 76a odst. 1 písm. d) zákona č. 119/2002 Sb., o němž bylo rozhodnuto dne [datum]. 7. Z výpisu z centrální evidence stíhaných osob soud zjistil, že v současné době není proti obžalovanému vedeno jiné trestní řízení. 8. Z evidenční karty řidiče soud zjistil, že v této má obžalovaný celkem 10 záznamů. Poslední záznam je z [datum], nicméně 6 záznamů je staršího data, a proto k nim nelze přihlížet. Obžalovaný vlastní řidičský průkaz od roku 1995. 9. Na základě prohlášení viny obžalovaného dospěl soud k závěru, že se obžalovaný dopustil jednání popsaného ve výrokové části tohoto rozsudku. 10. [příjmení] obžalovaného ohledně jednání popsaného ve výrokové části tohoto rozsudku byla bezpochyby prokázána, když plyne jednak z jeho doznání v přípravném řízení, dále také z prohlášení viny, které učinil poté, co byl řádně poučen o důsledcích takového prohlášení, ale také z listinných důkazů (zejména z úředních záznamů, žádosti o uložení zajištěných finančních prostředků, kopie výstupu [příjmení], kalibračního protokolu, protokolu o lékařském vyšetření), které jsou obsaženy ve spise, o vině obžalovaného tedy není pochyb. 11. Po právní stránce posoudil jednání jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, neboť jednak vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, tedy řídil motorové vozidlo, přesto, že před jízdou požil alkoholické nápoje, a jednak příslušníkům Policie ČR při výkonu jejich pravomoci nabídl úplatek. Obžalovaný se jednání dopustil v úmyslu přímém (§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku). 12. Při úvaze o druhu a výměře trestu vycházel soud ze zákonných ustanovení upravujících obecné zásady pro stanovení druhu a výměry trestu ve smyslu ustanovení § 39 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 38 tr. zákoníku, tedy hodnotil povahu a závažnost spáchaného trestného činu a osobu obžalovaného – jeho poměry, přičemž se pečlivě zabýval polehčujícími i přitěžujícími okolnostmi dle § 41, § 42 tr. zákoníku. 13. Jednání obžalovaného je třeba s ohledem na všechny okolnosti případu považovat za společensky natolik škodlivé, že nelze aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe a posoudit tak odpovědnost obžalovaného podle jiného právního předpisu než podle trestního zákoníku. [příjmení] společenské škodlivosti jednání obžalovaného je dán významem předmětnými ustanoveními trestního zákoníku chráněným zájmem společnosti, který byl trestným činem dotčen, a to zájem na ochraně života, zdraví lidí a majetku a dále zájem na řádném, nestranném, nezištném a zákonném obstarávání věcí obecného zájmu. Soud se zabýval společenskou škodlivostí jednání i z hlediska osoby obžalovaného. K osobě obžalovaného je třeba uvést, že se jedná o osobu v minulosti jednou soudně trestanou. Stran předchozího odsouzení u něj však platí fikce neodsouzení, soud mu tedy toto odsouzení nedával k tíži, nicméně k němu přihlédl z hlediska hodnocení osoby obžalovaného. 14. Pokud jde o polehčující okolností svědčící ve prospěch obžalovaného, soud vzal v úvahu jeho bezúhonnost, doznání jednak v přípravném řízení a jednak vyjádřené formou prohlášení viny i dostavení se k hlavnímu líčení, a projevení lítosti, když z přístupu obžalovaného má soud za to, že se u něj projevila určitá míra sebereflexe. Obžalovanému naopak přitěžuje skutečnost, že má v evidenční kartě řidiče evidováno celkem 10 záznamů. K těm nejstarším sice již nelze přihlížet jakožto k přitěžující okolnosti, avšak soud tyto reflektoval v rámci hodnocení osoby obžalovaného, kdy z těchto záznamů plyne, že se nejednalo o výjimečný exces obžalovaného, pokud jde o protiprávní jednání v dopravě. Současně soud nepřehlédl, že poslední dva záznamy se týkají přestupků v dopravě, kterých se obžalovaný dopustil až po události, která je předmětem tohoto řízení a taktéž, že nedlouho předtím vykonával obžalovaný zákaz řízení uložený rovněž z důvodu řízení vozidla po požití alkoholického nápoje, kdy mu bylo naměřeno 0,24 promile. Další přitěžující skutečností je ukládání trestů za více trestných činů. Soud rovněž při hodnocení osoby obžalovaného a„ nebezpečnosti“ respektive škodlivosti jeho jednání nemohl přehlédnout množství návykové látky, které bylo u obžalovaného zjištěno. 15. Vzhledem k tomu, že soud posuzoval více trestných činů, ukládal podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku trest úhrnný, kdy trest vyměřil podle nejpřísněji postižitelného jednání, tedy podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž trestní sazba v daném případě činí jeden rok až šest let. Obžalovanému byl proto za jeho jednání uložen trest odnětí svobody v délce trvání 20 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců, kterou soud shledal jako přiměřenou všem okolnostem projednávané věci. 16. Zároveň soud rozhodl o propadnutí věci, a to finanční hotovosti v částce [částka], kterou se obžalovaný pokusil předat příslušníkům Policie ČR jako úplatek, neboť tato finanční hotovost byla nástrojem trestné činnosti. 17. Dále soud uložil obžalovanému trest zákazu činnosti spočívající v řízení všech motorových vozidel, a to vzhledem k tomu, že se trestného činu dopustil v souvislosti s řízením motorového vozidla. Při stanovení výše trestu soud přihlédl k množství zjištěného alkoholu v moči obžalovaného (3,31 g etanolu) a zjištěného pomocí přístroje [příjmení] (2,15 g ethanolu). Soud má za naprosto přiměřené, s ohledem k protiprávnímu jednání obžalovaného, uložení tohoto trestu v trvání 36 měsíců, neboť množství alkoholu, s nímž obžalovaný usedl do vozidla, nelze nikterak bagatelizovat – minimálně dvojnásobně překročená hranice 1 promile (srov. R 26/2008). Právě s ohledem na množství návykové látky a množství záznamů v evidenční kartě řidiče nemohl soud ukládat tento trest při samé spodní hranici, a to i přes dosavadní bezúhonnost obžalovaného. Ukládání trestu zákazu řízení motorových vozidel ve výměře navrhovaném obhajobou, tedy 24 měsíců, soud považuje za nepřiměřeně mírné s ohledem na shora uvedené skutečnosti, a to zejména množství alkoholu, který obžalovaný před jízdou pož