7 C 115/2023-13 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky shora uvedené spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o nájmu bytu [číslo] [spisová značka] ze dne 13.9.2022 byl žalovaný nájemcem bytu [číslo] (ev. [číslo]) v domu [adresa] na adrese [ulice] č.o. 209, k.ú. [část obce], [obec a číslo] Nájemní smlouva skončila k 30.9.2023. Na úhradách nájemného dluží žalovaný žalobkyni, za období prosinec 2022; duben, květen, červenec 2023 částku v výši 12 653 Kč. Na úhradách plnění spojených s užíváním předmětného bytu (služby) dluží žalovaný žalobkyni za období prosinec 2022; duben, květen, červenec 2023 částku v výši 2 780 Kč Celkem tedy žalovaný dluží částku 15 433 Kč. Dále žalovaný žalobkyni dluží zákonný úrok z prodlení, který k 27.9.2023 činil celkem částku 1 314 Kč za období od 1.11.2022 do 27.9.2023. Žalovaný byl k úhradě marně vyzván dopisem - výzvou [číslo jednací] - ze dne 31.8.2023. V této předžalobní výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 20.9.2023 s tím, že byl zároveň vyzván k úhradě zákonného úroku vzniklého z opožděného placení. Na toto žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se meritorně nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný užíval byt. 24 (ev. [číslo]) v domu [adresa] na adrese [ulice] č.o. [anonymizováno], k.ú. [část obce], [obec a číslo] a za jeho užívání měl žalobkyni hradit měsíčně částku 3 994 Kč (prokázáno nájemní smlouvou). Žalovaný neuhradil nájemné za měsíce za období prosinec 2022; duben, květen, červenec 2023, tj. 12 653 Kč (prokázáno kopií výpočtového / evidenčního listu, výpisem z evidence předpisů a výpočet příslušenství). Nájemní smlouva skončila k 30.9.2023 (prokázáno nájemní smlouvou). Žalovaný neuhradil žalobkyni za období prosinec 2022; duben, květen, červenec 2023 částku v výši 2 780 Kč za služby spojené s užíváním bytu (prokázáno kopií výpočtového / evidenčního listu, výpisem z evidence předpisů a výpočet příslušenství). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky dne 31.8.2023 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 31.8.2023). 4. Všechny výše uvedené důkazy soud považuje za plně věrohodné. Další dokazování by bylo nadbytečné, neboť skutkový stav byl prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: V řízení bylo jednoznačně prokázáno, mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena nájemní smlouva § 2201 a násl. OZ, za měsíční nájemné ve výši 3 994 Kč. Žalovaný dlužné nájemné ani náklady spojené s užíváním bytu nehradil, a proto je povinen jej uhradit, ve výši požadované žalobou. Příslušenství pohledávky bylo přiznáno dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku. Proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 6. Výrok II. o náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 7. Lhůty ke splnění povinnosti byly stanoveny dle § 160 o.s.ř., když soud neshledal důvod pro jejich prodloužení.