11 C 400/2023-50 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 469 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 13. 7. 2021, dle níž byl žalovaný odběratelem elektřiny v odběrném místě [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]. Žalovaný elektřinu odebíral, ale nezaplatil za ni stanovenou cenu. Za období od 10. 8. 2021 do 29. 5. 2022 neuhradil řádně vyúčtování spotřeby elektřiny znějící na částku 20 469 Kč O zaplacení spotřebované elektřiny byl žalovaný upomínán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě listinných důkazů dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že žalobce a žalovaný se dohodli na dodávkách elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa], za které se žalovaný zavázal platit žalobci smluvní ceny (zjištěno z návrhu smlouvy sdružených služeb dodávky elektřiny, potvrzení smlouvy sdružených služeb dodávky elektřiny). Za spotřebovanou elektřinu v období od 10. 8. 2021 do 29. 5. 2022 vystavil žalobce žalovanému fakturu splatnou dne 16. 6. 2022 znějící na částku 20 469 Kč (zjištěno z mimořádné ‘‘konečné‘‘ faktury za elektřinu). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 20 469 Kč předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 8. 2. 2023). Žalovaný byl současně na dlužnou částku upozorněn prostřednictvím emailu (zjištěno ze emailové upomínky ze dne 8. 2. 2023). 4. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobce dodával žalovanému do odběrného místa elektřinu, přičemž žalovaný řádně neuhradil cenu za odebranou elektřinu, celkem ve výši 20 469 Kč. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávkách elektřiny dle § 50 odst. 1 věty první zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ energetický zákon“) kterou se žalobce zavázal dodávat žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovaný se zavázal platit za dodanou elektrickou energii dohodnutou cenu. Žalobce vyúčtoval žalovanému za dodanou elektřinu částku ve výši 20 469 Kč. Žalovaný žalobci tuto částku nezaplatil, proto mu soud tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, výše úroků z prodlení byla určena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost uvedené částky vyplývá z výše specifikované faktury. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 019 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 819 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.