13 C 317/2024-87 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 13. 7. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce č. 22200384, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 57 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s příslušenstvím, celkem ve výši 111 182 Kč v 59 měsíčních splátkách po 1 854 Kč a v 60 splátce ve výši 1 796 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně úvěr ke dni 27. 1. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, ač byl i předžalobně upomenut.2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a nahlédnutím do centrální evidence exekucí a dále především z informací získaných od žalovaného, a to předložením výpisů z účtu žalovaného aktuálních za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy o konkrétní půjčce a výplatních pásek žalovaného aktuálních za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy o konkrétní půjčce. Žalobkyně provádí prostřednictvím scóringového systému finanční analýzu příjmů a výdajů především z údajů získaných ve výpisu z účtu předloženého žadatelem o úvěr. Výpisy z bankovních účtů předložené dlužníkem jsou podrobné a obsahují jak běžné měsíční výdaje dlužníka, tak pravidelné platby závazků. Právě z těchto výdajů uvedených ve výpisu z bankovního účtu dlužníka žalobkyně vychází při vyhodnocování bonity žadatelů o úvěr a údaje uvedené ve výpisu z účtu zadává do scóringového systému, když tento jí po zadání údajů vyhodnotí žadatele o úvěr jako neschopného splácet, případně jako schopného splácet konkrétní úvěr se splátkou v konkrétní maximální výši. Dále žalobkyně jako poskytovatel úvěru zohledňuje i informace o příjmech a výdajích sdělené žadatelem o úvěr nad rámec prověřovaného výpisu z účtu. Z podkladů a informací, které předal žalovaný žalobkyni, vyhodnotila žalobkyně příjmy žalovaného na částku 51 345,41 Kč a pravidelné měsíční výdaje žalovaného vyhodnotil scóringový systém průměrně na částku 33 714,61 Kč. Rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji činil částku 17 630,80 Kč. Žalovaný pak na předmětnou pohledávku žalobkyně uhradil celkem částku 21 438 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.5. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 13. 7. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku 57 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s příslušenstvím, a to v 59 měsíčních splátkách po 1 854 Kč a v 60 splátce ve výši 1 796 Kč, přičemž celková částka ke splacení činila 111 182 Kč (smlouva číslo 22200384, včetně splátkového kalendáře a sazebníku, obchodní podmínky žalobkyně, standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpis z běžného účtu žalobkyně ze dne 13. 7. 2022). Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného (elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv online, výpis z účtu , jméno FO, za období duben 2022, výpis z účtu , jméno FO, za období květen 2022, výpis z účtu , jméno FO, za období červen 2022, výplatní páska za období březen až květen 2022, čestné prohlášení o příjmech a výdajích, kopie občanského průkazu žalovaného, výpis z účtu žalovaného za období duben 2022, výpis účtu žalovaného za období květen a výpis z účtu žalovaného za období červen 2022). Žalobkyně vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nehradil sjednané platby řádně a včas, úvěr ke dni 27. 1. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (výzva k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění ze dne 12. 12. 2023, oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 1. 2. 2024). Žalovaný žalobkyni celkem uhradil částku 21 438 Kč, dále již však ničeho (vyčíslení pohledávky ke dni 22. 3. 2024, předžalobní upomínka ze dne 29. 2. 2024).6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru částku 57 000 Kč, kterou měl žalovaný dle smlouvy vrátit spolu s příslušenstvím, kdy žalovaný celkem uhradil částku 21 438 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována, resp. žalobkyně sice prověřovala příjmy a výdaje žalovaného, nicméně na základě těchto zjištění měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté prostředky splácet.7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.8. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.13. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).14. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečný