5 C 122/2023-46 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobou podanou k soudu dne 28. 4. 2023 se žalobkyně domáhala určení, že dodatek A – další účastníci úvěrové smlouvy ze dne 9. 10. 2017, uzavřený mezi žalobkyní, žalovanou a [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále jen dodatek), je ve vztahu k žalobkyni neplatný. Uvedla, že žalovaná je právním nástupcem společnosti [právnická osoba], se kterou žalobkyně uzavřela dne 9. 10. 2017 dodatek úvěrové smlouvy, kterým se zavázala, že bude spolu s dlužníkem [jméno] [příjmení] plnit společně a nerozdílně všechny povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy. Dále je v tomto dodatku uvedeno, že vzhledem k tomu, že žalobkyně není účastníkem stavebního spoření, nebude mít práva, která se stavebního spoření přímo dotýkají, proto jí nebudou doručovány informace týkající se smluv ze stavebního spoření zahrnutých do úvěrové smlouvy a v ní uvedených účtů. 2. Podle žalobkyně takový postup není možný, neboť se nedozví, zda je úvěr poskytnutý dlužníku (bývalému manželovi) vůbec splácen a zda z tohoto závazku vznikají dluhy. Žalobkyně se tak nemůže na situaci, kdy úvěr nebude řádně splácen, připravit a přiměřeně reagovat a pokud k neplacení dojde, může být překvapena výší požadovaného plnění (jež může být až likvidační), kterému by bývala mohla zabránit, kdyby včasné informace měla. Svou argumentaci opírala o tvrzené nerovné postavení oproti druhému dlužníkovi, které v tomto případě vytvořila žalovaná, čímž došlo k zásahu do základních práv a svobod žalobkyně. Žalovaná k zajištění svých práv, kdy byla v podstatě ve vrchnostenském postavení a předložila žalobkyni adhezní smlouvu, zvolila naprosto nevhodnou formu, kterou dostala žalobkyni do horšího postavení, než má dlužník. V takovém případě nelze opominout ani kritérium spravedlnosti a zmíněný stav je závadný i z hlediska proporcionality. 3. K otázce naléhavosti právního zájmu na požadovaném určení žalobkyně uvedla, že jej spatřuje ve flagrantním zásahu do jejího ústavního práva, neboť je k ní přistupováno jiným způsobem než k dlužníkovi a je tak s ním v nerovném postavení. Naléhavý právní zájem je zde i proto, že žalobkyně se těžko dostává k informacím o úvěru, dostává se k nim na poslední chvíli a hrozí jí zásadní zásah do její majetkové sféry a závažnější újma, než kdyby byla v postavení, v jakém je druhá strana smlouvy. 4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně se na základě uzavřené smlouvy stala spoludlužníkem úvěru, kdy převzala závazek plnit společně a nerozdílně s dlužníkem [jméno] [příjmení] Smlouvou převzala všechny povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy se zohledněním toho, že není účastníkem stavebního spoření, a proto nebude mít práva, která se stavebního spoření přímo dotýkají. Uvedla, že oba dlužníci jsou z uzavřené úvěrové smlouvy zavázáni společně a nerozdílně, nicméně pouze jeden z nich je zároveň účastníkem smlouvy o stavebním spoření, jejíž uzavření je nezbytnou podmínkou poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření. Druhý z dlužníků, který není účastníkem smlouvy o stavebním spoření, není a ani nemůže být nositelem práv z této smlouvy o stavebním spoření, včetně práva na informace o této smlouvě. To však nemá žádný vliv na proporcionalitu a postavení obou dlužníků k závazku z úvěrové smlouvy, včetně práva na informace o této smlouvě, resp. o závazku, který z této smlouvy vyplývá. Žaloba je tedy zcela nedůvodná, přičemž žalobkyni zejména nesvědčí naléhavý právní zájem na určení, že předmětný dodatek úvěrové smlouvy je absolutně neplatný. Žalobkyně netvrdí, ani neprokazuje, že by podání žaloby (v rámci jejího preventivního charakteru) směřovalo k eliminaci ohrožení jejího konkrétního práva či nejistoty v právním vztahu založeného úvěrovou smlouvou. Ostatně ani netvrdí, že její konkrétní právo je jakkoliv ohroženo nebo je nejisté a že řešení tohoto stavu nemůže být účinněji dosaženo jinak než žalobou. 5. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, domáhat jen tehdy, pokud je na tom naléhavý právní zájem. 6. Otázkou naléhavosti právního zájmu na určení se opakovaně zabývala judikatura a dospěla k závěru, že naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 2 Cz 8/72, publikované pod R 17/72 Sbírky soudních rozhodnutí). Určovací žaloba podle ust. § 80 o. s. ř. je zásadně žalobou preventivního charakteru a má místo jen tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, případně v těch případech, v nichž tento typ žaloby účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (srov. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96). Dle právní věty publikované v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2015, č. j. 14 Cmo 524/2013-118, určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a jednak v případech, kdy vystihuje účinněji než jiné právní prostředky obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Uvedené funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, není ani naléhavý právní zájem na určení. Tam, kde lze žalovat na určení práva či právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti příslušného právního úkonu; otázka platnosti právního úkonu je totiž předběžnou otázkou pro řešení otázky existence práva či právního vztahu. 7. Soud nejprve posoudil žalobkyní předložené důkazy, aby mohl dospět k závěru, zda zde může být dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Z důkazů zjistil, že mezi [právnická osoba], [IČO] (což bylo předchozí označení žalované) a [jméno] [příjmení], narozeným [datum], jako účastníkem stavebního spoření byla dne 9. 10. 2017 uzavřena smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí meziúvěru /úvěru ze stavebního spoření za účelem údržby a změny rodinného domu. Ve smlouvě bylo výslovně uvedeno, že další osoby mohou být ze smlouvy zavázány společně a nerozdílně prostřednictvím dodatku A – označeného další účastníci úvěrové smlouvy. Celková výše úvěru ze stavebního spoření mohla dosáhnout výše 130 000 Kč, [jméno] [příjmení] mohl požádat rovněž o čerpání meziúvěru/úvěru do výše cílové částky 200 000 Kč. Dne 9. 10. 2017 byl mezi stejnými subjekty a zároveň žalobkyní uzavřen dodatek úvěrové smlouvy, v němž žalobkyně přistoupila k této smlouvě jako spoludlužník. Zároveň vzala na vědomí, že jí podpisem dodatku vznikne závazek plnit společně a nerozdílně s dlužníkem všechny povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy. Protože však není účastníkem smlouvy o stavebním spoření, nebude mít práva, která se stavebního spoření přímo dotýkají, proto jí také nebudou doručovány informace týkající se smluv stavebního spoření zahrnutých do úvěrové smlouvy a v ní uvedených účtů. Žalobkyně zároveň podpisem dodatku potvrdila seznámení s obsahem úvěrové smlouvy, včetně všech jejích příloh a dodatků, a dále potvrdila, že rozumí všem jejím ujednáním. Žalobkyně žádala prošetřit tento úvěrový případ, žalovaná dopisem ze dne 27. 6. 2022 vysvětlila, že oba dlužníci jsou z uzavřené úvěrové smlouvy zavázáni společně a nerozdílně, pouze jeden z nich je však účastníkem smlouvy o stavebním spoření, pročež není a nemůže být nositelem práv z této smlouvy, včetně práva na informace o ní. To tedy nemá žádný vliv na postavení obou dlužníků k závazku ze smlouvy. 8. Tato skutková zjištění pro poměry projednávané věci rezultují v závěr o skutkovém stavu, že mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, k níž žalobkyně téhož dne přistoupila prostřednictvím dodatku, jehož platnost vůči žalobkyni je žalobou napadána. Neplatnost dodatku žalobkyně spatřuje v tom, že se reálně nedozví, zda je úvěr poskytnutý dlužníkovi (bývalému manželovi) tímto dlužníkem splácen a zda z tohoto závazku vznikají dluhy. V tom spatřuje údajně nerovnovážně postavení dlužníků a uvedený dodatek podrobuje testu proporcionality ve smyslu závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl 43/93. 9. Soud však má především za to, že žalobkyně při formulaci žalobního žádání směšuje svá práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru, která považuje za nerovnovážná, s právy a povinnostmi bývalého manžela ze smlouvy o stavebním spoření, jíž není vůbec účastníkem. Soud se ztotožň