13 C 182/2025-124 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě dne 12. 3. 2024 úvěr ve výši, Anonymizováno, 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím ve 36 měsíčních splátkách ve výši 7 934 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje měsícem duben 2024. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se ocitl se splácením úvěru v prodlení, kdy žalobkyni uhradil pouze částku 7 934 Kč, pročež došlo ke dni 21. 7. 2024 k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně pak po žalovaném požadovala zaplacení jistiny ve výši 99 373,70 Kč, dlužného úroku ve výši 21 634,88 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 121 008,58 Kč za každý den prodlení žalovaného od 23. 7. 2024 do zaplacení, resp. do data podání žaloby, a to v částce 42 837,54 Kč, a smluvního úroku.2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala na základě dokladů o příjmech, výpisů a databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činil 32 000 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činily 10 960 Kč a volné zdroje ke splácení 20 040 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající se žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně měla údajně také k dispozici informativní výpisy z bankovního účtu žalovaného dokládající, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen a na základě kterých bylo ověřeno, že žalovaný má pracovní poměr, a má tak zajištěn stálý příjem a jimiž byl ověřen stálý příjem žalovaného.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.5. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 12. 3. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 87,69 % ročně ve 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 934 Kč splatných vždy k 17. dni v kalendářním měsíci (oznámení o schválení úvěru, smlouva o úvěru, dodatek č. 1 smlouvy o úvěru, informace o klientovi, důkaz o odeslání, důkaz o přijaté SMS, podpis na dálku, výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů, prohlášení klienta, heslo, občanský průkaz žalovaného, předsmluvní formulář). Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , Anonymizováno, (doklad o vyplacení úvěru, informace o vyplacení). Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného (výpis záznamu z registru SOLUS, výplata mzdy za prosinec 2023 a leden 2024, výpis z nebankovního registru klientských informací, hodnocení klienta, výpis účtu žalovaného za září 2023). Žalovaný nicméně uhradil pouze první splátku ve výši 7 934 Kč a následně se se splácením úvěru dostal do prodlení, pročež došlo k zesplatnění úvěru ke dni 21. 7. 2024 a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dluhu (výzva k zaplacení ze dne 18. 7. 2024 a dne 17. 6. 2024, oznámení ze dne 21. 7. 2024, karta klienta). Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván také předžalobní upomínkou (předžalobní výzva ze dne 9. 12. 2024).6. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé (výpisy z účtu , jméno FO, ).7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy částku 100 000 Kč, kterou měl žalovaný dle smlouvy vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách, což však porušil. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována tak, aby žalobkyně mohla učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného.8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 do 31. 3. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.14. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).15. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřit