13 C 97/2025-79 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 12. 7. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 74 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím vrátit žalobkyni v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 11. 8. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 2. 1. 2026. Žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem dne 12. 7. 2024 částku 23 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelnou službu “, Anonymizováno, ” za poplatek ve výši 87,84 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně smlouvu dne 11. 11. 2024 vypověděla, o čemž žalovaného téhož dne informovala. Žalobkyně pak za žalovaným ke dni podání žaloby eviduje dluh v celkové výši 47 751,85 Kč sestávající z částky 23 000 Kč představující dlužnou jistinu, z částky 457,70 Kč představující poplatek za vyplacení tranší úvěru, z částky 24 206,36 Kč představující smluvní úrok a z částky 87,84 Kč představující poplatek za službu „, Anonymizováno, “. Žalovaný se také zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 0,88 % denně z nesplacené části jistiny.2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala na základě interní metodiky, kdy ověřovala celkový počet členů domácnosti (mající příjem) žijících ve společně hospodařící domácnosti se žalovaným, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovaným při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy žalovaného a ověřené měsíční příjmy žalovaného. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 48 016 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů MVČR, registru TelcoScore, Společnost pro informační databáze, a.s., registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku (kontrola platnosti adresy) a registru „sankční záznamy“.3. Žalovaný učinil nesporným, že se žalobkyní uzavřel předmětnou smlouvu o úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 23 000 Kč, na který dosud žalobkyni ničeho neuhradil.4. Žalobkyně se z nařízených jednání omluvila a souhlasila, aby soud jednal a rozhodl bez její přítomnosti, pročež soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně.5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.6. Účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 74 900 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách ve výši 205,71 Kč (smlouva o úvěru ze dne 12. 7. 2024, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, autorizace ověření totožnosti, informace pro spotřebitele, předpis denních splátek, BankID výpis, souhlas se zpracováním osobních údajů, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru). Žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostním převodem dne 12. 7. 2024 částku 23 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, sdělení , Anonymizováno, včetně potvrzení o úhradě částky). Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž dospěla k závěru o jeho úvěruschopnosti (výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy žalovaného, obecné principy posuzování a filozofie společnosti, výpis transakcí na účtu žalovaného). Z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru žalobkyně smlouvu vypověděla a úvěr dne 11. 11. 2024 zesplatnila (výpověď smlouvy ze dne 11. 11. 2024). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 3. 2025 včetně podacího lístku).7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy částku 23 000 Kč, kterou měl žalovaný dle smlouvy vrátit spolu s příslušenstvím. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována tak, aby žalobkyně mohla učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného, kdy sice žalobkyně prověřovala příjmy a případně i výdaje žalovaného, nicméně na základě těchto zjištění měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté prostředky splácet.8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 5. 2024 do 31. 8. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.14. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).15. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j.