46 C 159/2025-29 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Účastníci se společným návrhem doručeným soudu dne , datum, domáhali rozvodu manželství uzavřeného dne , datum, . Z manželství se narodil dne , datum, nezletilý syn , jméno FO, . V manželství se objevily neshody a manželé spolu od konce roku 2022 nevedou společnou domácnost. Manželství je trvale a nenávratně rozvráceno.2. Soud v prvé řadě zkoumal svou mezinárodní příslušnost, jakož i otázku rozhodného práva. Ve věci je totiž dán cizí prvek, protože manžel je občanem Turecka, manželka českou občankou. Není žádná dvoustranná smlouva mezi Českou republikou a Tureckem ve věci týkající se rozvodu manželů.3. Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) alinea i) nařízení Rady (ES) č. 2019/1111 ze dne 25․ 6. 2019, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť ke dni podání společného návrhu na území České republiky měli manželé společné obvyklé bydliště v České republice. Rozhodným právem je v návaznosti na obvyklý pobyt manželů právo české (§ 50 odst. 1 ve spojení s § 49 odst. 1 větou druhou zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém).4. Místní příslušnost je dána § 383 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle posledního společného bydliště manželů.5. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 3 mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.6. Manžel se na ústní jednání konané dne , datum, bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání řádně doručeno na evidenční adresu v tuzemsku. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), jednal v jeho nepřítomnosti.7. Nesporné mezi manželi je, že manželství uzavřeli dne , datum, v , Anonymizováno, jako své první. Manželka je české národnosti, manžel turecké. K ukončení společné domácnosti došlo na konci roku 2022, a poměry k jedinému nezletilému synovi , jméno FO, upravil zdejší soud.8. Manželství bylo uzavřeno dne , datum, , Anonymizováno, (prokázáno oddacím listem ze dne , datum, vydaným Úřadem městské části města Brna, a tureckým oddacím listem č. , hodnota, ).9. O péči a výživě nezletilého syna účastníků bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , , Anonymizováno, , jímž upravil styk a poměry k nezletilému , jméno FO, po dobu po rozvodu (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , , Anonymizováno, ).10. Manželství manželé uzavřeli po asi dvouleté známosti, přičemž od počátku vztah trpěl problémy vyvěrajícími z naprosto odlišných hodnot. Manžel byl navíc majetnický. Manželství bylo harmonické v období, kdy byla manželka 4 roky doma po narození syna, pak se ale vrátila do práce a neshody se opět vyhrotily, přidal se manželův problém s alkoholem. Manžel odjel na konci roku 2022 do Turecka s tím, že když se chce manželka rozvést, má se o sebe a syna postarat sama. Krize se podepsala i na manželčině fyzickém zdraví. Za dobu trvání vztahu se manželům nepodařilo najít kulturně-společenský kompromis, manželka nemá zájem v manželství setrvat (prokázáno výslechem manželky).11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že všechny zákonné podmínky rozvodu manželství dle § 755 o. z. byly splněny. Bylo prokázáno, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno, nelze očekávat obnovení manželského soužití. Zároveň jsou pravomocně vyřešeny poměry nezletilého syna manželů, a tak rozvodu nic nebrání, proto soud výrokem I. rozsudku manželství manželů rozvedl. Příčinu rozvratu manželství soud shledal v tom, že se manželům nepodařilo najít konsenzus v otázkách společného soužití, v omezené toleranci manžela k manželčině autonomii, a nízkou mírou důvěry manžela k manželce.12. Soud výrokem II. tohoto rozhodnutí rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na § 23 z. ř. s.