70 C 110/2025-79 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se návrhem na uznání na území České republiky cizího rozhodnutí ze dne 30.5.2025 domáhala uznání rozhodnutí vydaného Kirovským okresním soudem ve městě Novosibirsk v Ruské federaci po č. 2-550/2024, UID 54 RS0005-01-2023-005274-40 ze dne 24.6.2024, které se stalo vykonatelným okamžikem vydání rozhodnutí, tj. dne 24.6.2024 a kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného platit výživné nezletilému synovi , jméno FO, , ve výši ¼ výdělku žalovaného a nebo jiného příjmu žalovaného měsíčně, a to od 30.8.2022 do dosažení zletilosti a dále byla žalovanému uložena povinnost uhradit státní poplatek ve výši 150 rublů do místního rozpočtu (dále jen „cizí rozhodnutí“).2. Žalobkyně žádala uznání cizího rozhodnutí s odkazem na čl. 54 odst. 1 písm. a) dvoustranné mezinárodní smlouvy uveřejněné vyhláškou č. 95/1982 Sb. o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a , adresa, sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (dále jen „mezinárodní smlouva“) s tím, že se jedná o „rodinnou věc majetkové povahy“ ve smyslu uvedeného čl. 54 mezinárodní smlouvy. Pro případ, že by soud neaplikovala shora uvedený článek mezinárodní smlouvy, je možné postupovat podle ust. § 16 odst. 1 zákona č. 91/2012 o mezinárodním právu soukromém (dále jen „z.m.p.s.“), event. rozhodnutí uznat zvláštním výrokem.3. K námitkám žalovaného žalobkyně uvedla, že žalobkyně i přestože se aktuálně zdržuje na území Ruské federace, má stále hlášeno bydliště na území České republiky, a to v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 5 na adrese , adresa, . Na shodné adrese má bydliště rovněž žalovaný. Účastnící na této adrese vlastní nemovitost – bytovou jednotku. Skutečnost, že žalovaný se na této adrese fakticky zdržuje doložila žalobkyně i výpisem z živnostenského rejstříku, z něhož vyplývá, že žalovaný má na adrese , adresa, místo podnikání. Doplnila, že v řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, které žádá uznat a vykonat, byl žalovaný řádně předvolán i řádně zastoupen svým právním zástupcem, tj. řízení se účastnil, není tak dán důvod pro odepření uznání a výkonu dle čl. 55 odst. 3 písm. b) mezinárodní smlouvy. Ve vztahu k námitce spočívající v existenci překážky litispendence uvedla, že není dána totožnost věci, neboť v řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí, které žádá žalobkyně uznat v tomto řízení, žádala žalobkyně vymáhat po žalovaném výživné na nezletilého syna, oproti tomu v druhém řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 50 P 302/2022 se žalobkyně domáhala svěření nezletilého do péče matky a uložení žalovanému vymáhat výživné v rozdílné výši a za rozdílné časové období. I v případě, že by soud měl za to, že je dána totožnost věci (předmětu řízení) uvedla, že rozhodnutí vydané v Ruské federaci bylo vydáno na základě žaloby ze dne 23.8.2023, oproti tomu rozhodnutí vydané v České republice bylo vydáno na základě návrhu ze dne 25.9.2023, není tak splněna podmínka časové priority. K námitce překážky uznání rozhodnutí pro rozpor s veřejným pořádkem uvedla, že se jedná o krajní korektiv, který nastupuje až v situaci, kdy by zahraniční rozhodnutí vedlo k zásadnímu porušení základních principů českého právního řádu. Rozhodnutí, které žádá žalobkyně uznat na území České republiky, bylo vydáno v souladu s nejlepším zájmem nezletilého a ochrana tohoto zájmu je zaručena rovněž českým právním řádem. Samotná skutečnost, že zdejší opatrovnický soud rozhodl odlišně od zahraničního soudu nezakládá bez dalšího neslučitelnost s veřejným pořádkem, zejména nebyla-li tato vyživovací povinnost fakticky naplňována a došlo-li ke změně okolností. Navíc je to žalobkyně, která plní zcela svoji vyživovací povinnost. Současně má žalobkyně za to, že není dána překážka uznání a výkonu rozhodnutí z důvodu nedostatečné vzájemnosti, neboť smluvní strany mezinárodní smlouvy se zavázaly ke vzájemnému uznávání rozhodnutí justičních orgánů v majetkových a nemajetkových věcech.4. Žalovaný se k návrhu žalobkyně vyjádřil tak, že dle čl. 55 mezinárodní smlouvy se návrh na výkon rozhodnutí podává u soudu, které ve věci rozhodl v prvním stupni. Tento soud postoupí návrh způsobem stanoveným v čl. 3 soudu příslušnému o návrhu rozhodnout. Má-li navrhovatel výkonu rozhodnutí bydliště nebo přechodný pobyt na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí vykonáno, může být návrh podán také přímo u příslušného soudu této smluvní strany. Žalovaný má zato, že není podmínka tohoto článku splněna, jelikož žalobkyně nemá na území České republiky bydliště, což vyplývá z rozhodnutí, které má být uznáno, v němž je uvedeno, že žalobkyně i nezletilý mají bydliště na území Ruské federace v městě Novosibirsk. Dále uvedl, že žalovaný se neúčastnil osobě řízení, ačkoliv doložení takového potvrzení je obligatorním požadavkem mezinárodní smlouvy (viz čl. 55 odst. 3 mezinárodní smlouvy podle něhož k návrhu na výkon rozhodnutí se připojí potvrzení o tom, že účastník, proti kterému bylo rozhodnutí vydáno a který se řízení neúčastnil, byl řádně a včas předvolán k řízení a v případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen. Dále žalovaný uvedl, že uznání rozhodnutí brání, pokud o téže věci je vedeno řízení u českého soudu a toto řízení bylo zahájeno dříve, než bylo zahájeno řízení v cizině, v němž bylo vydáno rozhodnutí, jehož uznání se navrhuje. V daném případě bylo vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 50 P 302/2022. Navíc není dána ani materiální vzájemnost, jelikož rozhodnutím Novosibiřského okresního soudu sp.zn. 13-109/2025 ze dne 25.7.2025 bylo odmítnuto uznání rozsudku Obvodního soud pro Prahu 5 (viz ust. § 15 odst. 1 písm. b) z.m.p.s.). Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že ruské soudy nerespektovaly a přehlížely rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5, kterým byl nezletilý svěřen do péče otce, kdy zamítly návrh žalovaného na návrat nezletilého do České republiky. V neposlední řadě žalovaný uvedl, že uznání rozhodnutí není přípustné, pokud by se takové uznání zjevně příčilo veřejnému pořádku, což by v daném případě nastalo, neboť nezletilý byl (dosud nepravomocným) rozhodnutím českého soudu svěřen do péče otce a matce byla stanovena povinnost hradit výživné. Vycestování nezletilého do Ruské federace proběhlo z iniciativy žalobkyně bez souhlasu žalovaného, žalobkyně brání otci v kontaktu s nezletilým, tj. uznáním rozhodnutím by byla žalovanému uložena povinnost a současně by měl odepřeny rodičovská práva. Pro uvedené navrhl, aby soud žalobu zamítl.5. Soud nejprve učinil s odkazem na mezinárodní smlouvu závěr, že je dána mezinárodní příslušnost věc rozhodnout, a to podle čl. 56 odst. 1 mezinárodní smlouvy, podle něhož je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně žádá uznání rozhodnutí ve vztahu k hrazení výživného na nezletilého syna na území České republiky, je český soud příslušný věc projednat a rozhodnout. Soud v souladu s návrhem žalobkyně rovněž dospěl k závěru, že je dána místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 5, neboť v obvodu tohoto soudu může nastat skutečnost, která má pro uznání rozhodnutí význam, konkrétně v obvodu tohoto soudu má být výkonem postihnut majetek žalovaného, který má bydliště v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 5.6. Soud konstatuje, že cizí rozhodnutí v majetkových věcech se uznávají bez dalšího řízení, jak by tomu mohlo být i v tomto případě, nicméně je možné cizí rozhodnutí uznat ve zvláštním řízení v případě, kdy žalobkyně trvá na uznání rozhodnutím soudu, proto soud ve věci rozhodl, a to rozsudkem bez nařízení jednání v souladu s ust. § 16 odst. 3,4 z.m.p.s.7. Soud vycházel ze skutkového stavu, že žalobkyně žádala uznání rozhodnutí vydaného na základě žaloby podané dne 23.8.2023 Kirovským soudem ve městě Novosibirsk v Ruské federaci, č. 2-550/2024, UID: 54RS0005-01-2023-005274-40, dne 24.6.2024, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného , Jméno žalovaného, , narozeného , Datum narození žalovaného, , jméno FO, , narozené , Datum narození žalobkyně, syna , jméno FO, , narozeného , datum, měsíčně ¼ výdělku a (nebo) jiného příjmu, a to od 30.8.2022 do dosažení zletilosti, tj. do 5.7.2031 a o povinnosti vybrat od žalovaného státní poplatek ve výši 150 rublů do místního rozpočtu. Rozhodnutí o vymáhání výživného se vykonává okamžitě. Proti rozhodnutí bylo přípustné odvolání. Ke dni 7.8.2024 rozhodnutí nenabylo právní moci. Žalovaný byl v řízení zastoupen (zjištěno z rozhodnutí Kirovského soudu ve městě Novosibirsk v Ruské federaci, č. 2-550/2024, UID: 54RS0005-01-2023-005274-40, ze dne 24.6.2024).8. Dne 29.11.2023 byl vydán Centrálním obvodním soudem města Novosibirsk rozsudek č. 2-5644/2023, UID: 54RS0010-01-2023-006215-56 ve věci návrhu žalovaného o navrácení nezletilého nezákonně přemístěného do Ruské federace z místa bydliště nezletilého v České republice, kterým byl návrh zamítnut s odůvodněním, že nezletilý se již plně přizpůsobil životu v Ruské federaci (zjištěno z rozsudku Centrálního obvodního soud