70 C 227/2024-78 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Navrhovatelka se domáhala návrhem uznání cizího rozhodnutí podle závěti vydané notářkou Odeského městského notářského obvodu , jméno FO, dne , datum, , v dědickém řízení č. 17/2023, zapsanému v rejstříku pod č. , hodnota, , kterým se potvrzuje, že na základě závěti ověřené dne , datum, je dědičkou ¾ veškerého majetku paní , Anonymizováno, , narozená , datum, , bytem , adresa, k pozůstalosti po panu , Anonymizováno, , narozenému , datum, , zemřelému , datum, , (dále jen „rozhodnutí“), a to na území České republiky.2. Navrhovatelka nejprve žádala vydání usnesení o vydání majetku do ciziny, po poučení soudu, že usnesení o vydání majetku do ciziny se vydává pouze v probíhajícím dědickém řízení, změnila návrh a žádala uznání cizího rozhodnutí vydaného v dědické věci, soud s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen z.m.p.s.) aplikoval před úpravou obsaženou v tomto zákoně v ust. § 79 z.m.p.s. dvoustrannou mezinárodní smlouvu uveřejněnou vyhláškou č. 123/2002 Sb. o Smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (dále jen „mezinárodní smlouva“), jelikož navrhovatelka žádá uznání osvědčení vydaného v dědickém řízení pověřeným notářem, což lze mít za rozhodnutí justičního orgánu v občanskoprávní věci majetkové povahy ve smyslu čl. 52 mezinárodní smlouvy.3. Soud nejprve učinil s odkazem na tuto mezinárodní smlouvu závěr, že je dána mezinárodní příslušnost věc rozhodnout, a to podle čl. 53 odst. 1 mezinárodní smlouvy, podle něhož se návrh podává u soudu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno a vykonáno. Vzhledem ke skutečnosti, že navrhovatelka žádá uznání rozhodnutí ve vztahu k vydání majetku na území České republiky, je český soud příslušný věc projednat a rozhodnout. Soud rovněž dospěl k závěru, že je dána místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 5, neboť v obvodu tohoto soudu může nastat skutečnost, která má pro uznání rozhodnutí význam, konkrétně v obvodu tohoto soudu bude navrhovatelka žádat o vydání finančních prostředků z bankovního účtu banky, jejíž sídlo se nachází v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 5 (ust. § 16 odst. 4 z.m.p.s.).Soud konstatuje, že cizí rozhodnutí v majetkových věcech se uznávají bez dalšího řízení, jak by tomu mohlo být i v tomto případě, nicméně je možné cizí rozhodnutí uznat ve zvláštním řízení v případě, kdy navrhovatelka trvá na uznání rozhodnutím soudu, proto soud ve věci rozhodl, a to rozsudkem bez nařízení jednání v souladu s ust. § 16 odst. 4 z.m.p.s.4. Soud vycházel ze skutkového stavu, že navrhovatelka žádala uznání rozhodnutí vydanému v dědické věci po zemřelém , Anonymizováno, , narozenému , datum, , zemřelému , datum, , konkrétně Osvědčení o právu na pozůstalost podle závěti vydané notářkou Odeského městského notářského obvodu , jméno FO, dne , datum, , v dědickém řízení č. , Anonymizováno, , zapsanému v rejstříku pod č. , hodnota, , kterým se potvrzuje, že na základě závěti ověřené dne , datum, je dědičkou ¾ veškerého majetku paní , Anonymizováno, , narozená , datum, , bytem , hodnota, k pozůstalosti po panu , Anonymizováno, , narozenému , datum, , zemřelému , datum, , nacházející se mimo území Ukrajiny.. Toto rozhodnutí z dědického řízení po , Anonymizováno, bylo opatřeno ověřovací doložkou, tzv. apostilou (čl. 3 odst. 1 a čl. 4 Haagské úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin („Úmluva o Apostile“) z , datum, uveřejněné pod č. 45/1999 Sb.), z tohoto pohledu je osvědčena pravost podpisu, pravomoc podepsaného orgánu, totožnost pečeti a razítka orgánu, který listinu vydal (zjištěno z osvědčení o dědickém právu ze závěti z dědického řízení vedeného pod č. 17/2023 a zapsané pod č. , hodnota, , včetně apostily a úředního překladu do českého jazyka, z úmrtního listu, včetně úředního překladu do českého jazyka).5. Současně bylo zjištěno rozhodnutí nebylo zrušeno a nejsou vedeny žádné soudní spory o závěť a dědictví mezi dědici (zjištěno z potvrzení ze dne , datum, , včetně úředního předkladu do českého jazyka).6. Po právní stránce vycházel soud z ustanovení mezinárodní smlouvy, konkrétně z čl. 52 mezinárodní smlouvy, podle kterého smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a vykonávají na území druhé smluvní strany rozhodnutí justičních orgánů ve věcech občanských uvedených v čl. 1 smlouvy, majetkové i nemajetkové povahy, která byla vydána příslušnými justičními orgány, dále dle čl. 55 odst. 5 mezinárodní smlouvy na území smluvních stran se uznávají bez zvláštního řízení rozhodnutí justičních orgánů v občanských věcech, které podle své povahy nevyžadují výkon, pokud v této smlouvě není dále stanoveno jinak. Podle čl. 54 mezinárodní smlouvy uznání a výkon rozhodnutí může být odmítnuto jestližea) podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, není pravomocné a vykonatelné,b) justiční orgán smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydání, neměl pravomoc ve věci rozhodnout podle této smlouvy, a v případech touto smlouvou neupravených, neměl-li tuto pravomoc podle právního řádu dožádané smluvní strany, na jejímž území se o uznání nebo výkon žádá,c) povinný byl v řízení zbaven možnosti hájit svá práva, a v případě, že tento účastník neměl způsobilost k právním úkonům, jestliže nebyl v řízení řádně zastoupen,d) o téže věci mezi týmiž účastníky rozhodl pravomocně již dříve justiční orgán smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat a vykonat, nebo pokud mezi týmiž účastníky v téže věci bylo dříve zahájeno řízení před justičním orgánem smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno a vykonáno,e) rozhodnutí justičního orgánu třetího státu mezi týmiž účastníky v téže věci bylo již uznáno nebo vykonáno na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí uznáno a vykonáno.7. Na základě aplikace příslušné právní úpravy k prokázanému skutkovému stavu soud činí závěr, že nejsou žádné překážky, jež by uznání tohoto rozhodnutí bránily, proto návrhu vyhověl a rozhodl o uznání rozhodnutí, tak jak je uvedeno ve výroku I.8. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal, když jediným účastníkem řízení byla navrhovatelka (výrok II.).