8 C 115/2025-73 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela distančním způsobem s právním předchůdcem žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .l.c., (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .,) se sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr v konečné výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, s tím, že klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku. K posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalovaná také lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, BRKI a NRKI bez zjištění jakýchkoliv pochybností o platební schopnosti žalované. Právní předchůdce žalobkyně úvěr žalované vyplatil převodem z účtu na bankovní účet žalované. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni. Žalobkyně požaduje vrácení částky ve výši , částka, . Žalobkyně zaslala žalované dne , datum, předžalobní výzvu. Žalovaná neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den , datum, , 11:00 hod. Žalobkyně se z nařízeného jednání řádně a včas omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud věc ve smyslu § 101 odst. 3 zák. č. , hodnota, Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) projednal v nepřítomnosti účastníků řízení., právnická osoba, řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující:5. Žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v maximální možné výši , částka, převodem na bankovní účet žalované a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních platbách. Zápůjční úroková sazba byla 146,949 % ročně, RPSN 299,98 % (zjištěno ze smlouvy o úvěru, standartních informací o spotřebitelském úvěru).6. Právní předchůdce žalobkyně zaslal dne , datum, na účet žalované č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , částku , částka, , (zjištěno z výpisu z účtu, historie, přehledu předpisů a plateb, potvrzení o platbě). Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho.7. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, což bylo žalované oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek).8. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku).9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných měsíčních platbách. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes výzvu žalobkyně.10. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav hodnotil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, ve které byl sjednán úrok ve výši 146,949 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR v době poskytnutí úvěrů žalované nejvýše 9,57 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou mezí smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).15. V posuzované věci byl úvěrovou smlouvou ujednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 146,949 % ročně. Výše takového úroku přesahuje výše zmíněnou maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy více než patnáctkrát. Podle smlouvy měla žalovaná vrátit částku , částka, , oproti půjčeným finančním prostředkům ve výši , částka, . Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik dramatický, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalované vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , když výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvy se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje v podstatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 199/11. Na věci nic nemění ani skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele, než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).16. Soud tak dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (viz např. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, , ve věci C-377/14, Radlingerovi ca , právnická osoba, . či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ). Právě s ohledem na vzájemnou provázanost veškerých smluvních ujednání se v projednávaném případě nemůže jednat ani o částečnou neplatnost smlouvy o úvěru toliko ohledně výše smluvních úroků. Nejde totiž o důvod neplatnosti spočívající jen v nezákonném určení množstevního rozsahu ve smyslu § 577 o. z., neplatnost se vztahuje na celé smlouvy, neboť vzhledem k provázanosti jednotlivých smluvních ujednání jejich jednotlivé části od sebe oddělit nelze (§ 576 o. z.).17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Jelikož soud smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, dospěl současně k závěru, že nárok žalobkyně může být posouzen pouze jako nárok z bezdůvodného obohacení. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně žalované částku ve výši celkem , částka, poskytla a z této částky nevrátila žalovaná žalobkyni ničeho. Žalobkyně má proto nárok na zaplacení uvedené částky, jak je uvedeno