13 C 369/2025-48 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, na základě které poskytla žalované po řádném prověření její úvěruschopnosti dne 10. 10. 2024 úvěr, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , a žalovaná se ho zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny, který byl splatný vždy k 9. dni v měsíci s tím, že jistina úvěru mohla být splacena zcela nebo z části kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala se splácením úvěru do prodlení, pročež žalobkyně úvěr ke dni 12. 2. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalobkyně se mimo jistiny ve výši 15 000 Kč domáhala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 000 Kč a částky 2 640 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, a to od prvního dne prodlení žalované, tj. od 13. 2. 2025, do dne odeslání předžalobní výzvy, tj. do dne 8. 8. 2025. Žalovaná na svém dluhu ničeho nezaplatila, ačkoli byla i předžalobně upomenuta.2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované prověřovala mj. na základě lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, jakož i z osobních dokladů žalované a ze sdělení a dokladů, ze kterých vyplývají příjmy a výdaje žalované. Žalovaná odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit. Registrací na webových stránkách žalobkyně žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, a není si vědoma, že by byla evidována v jakékoliv databázi dlužníků či databázi pro tvorbu úvěrové historie3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se nedostavila, z jednání se neomluvila, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.5. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 10. 10. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně tak, že úrok měl být hrazen v pravidelných měsíčních splátkách a jistina měla být splacena nejpozději ke dni ukončení smlouvy (smlouva o úvěru ze dne 10. 10. 2024, občanský průkaz žalované, poskytnutí částky dne 10. 10. 2024). Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované (bankovní transakce žalované, žádost o úvěr). Vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek ze strany žalované žalobkyně úvěr ke dni 9. 2. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení výzvy (zesplatňující dopis ze dne 9. 2. 2025). Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána také předžalobní upomínkou (výzva k úhradě ze dne 8. 8. 2025 včetně potvrzení o odeslání).6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy částku 15 000 Kč, kterou měla žalovaná dle smlouvy vrátit spolu s příslušenstvím, což však porušila. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována tak, aby žalobkyně mohla učinit závěr o úvěruschopnosti žalované.7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.8. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.13. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).14. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 15 000 Kč.16. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované tak, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu předložila výpis transakcí na účtu žalované, ze kterého bylo zjištěno, že konečný zůstatek na účtu žalované za srpen 2024 činil -269,43 Kč, přičemž příjmy za tento měsíc byly tvořeny v částce 16 000 Kč půjčkami, a za září 2024 pak konečný zůstatek na účtu žalované činil -50