17 C 452/2025-29 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 3. 8. 2022 se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 130 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s příslušenstvím ve výši 50 602 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 30 měsíčních splátkách po 6 021 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 2. 2025. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 23. 11. 2022. Ke dni 2. 4. 2023 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužní jistina činila částku 120 553,46 Kč a dlužný poplatek částku 41 988,54 Kč. Po tomto datu žalovaná ničeho neuhradila. Žalovaná celkové uhradila částku 18 063 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, a to s účinností od 28. 4. 2025. Žalobkyně se po žalované domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 120 553,46 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 41 988,54 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 977,63 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 174,57 Kč, úroků ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 120 553,46 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení, a úroků z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 120 553,46 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.2. K výzvě soudu, jak žalobkyně, resp. její právní předchůdce, zkoumala úvěruschopnost žalované a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované na základě pracovní smlouvy (01/2012) a výpisů z bankovního účtu (05, 06, 07/2022), přičemž rovněž z insolvenčního rejstříků ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Právní předchůdce žalobkyně dále vycházel z údajů sdělených žalovanou (že její měsíční příjem činí 126 536 Kč, žije ve vlastním domě apod.) a dospěl k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná3. S ohledem na skutečnost, že soud na základě listinných důkazů neměl za prokázané, že žalobkyně (její právní předchůdce) ověřovala měsíční příjmy a výdaje žalované, poučil soud v tomto ohledu žalobkyni při ústním jednání dne 4. 2. 2026, přičemž žalobkyně žádné další důkazní návrhy neuplatnila.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se nedostavila, z jednání se neomluvila, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.6. Žalovaná požádala o úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž uvedla, že je podnikatelkou, bydlení uvedla vlastní, čistý měsíční příjem pak 76 536 Kč, odhadované měsíční výdaje pak uvedla 13 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti 50 000 Kč (zákaznická karta, žádost spotřebitele o úvěr ve výši 100 000 Kč ze dne 3. 8. 2022). Právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel dne 3. 8. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 130 000 Kč s tím, že poplatek za poskytnutý úvěr činil 50 602 Kč (Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, na částku 130 000 Kč ze dne 3. 8. 2022). Ke dni 23. 11. 2022 žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně na smlouvu č. , hodnota, částku 18 063 Kč (tabulka umoření ke smlouvě číslo , hodnota, ze dne 6. 5. 2025). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 28. 4. 2025, včetně přílohy číslo , hodnota, obsahující seznam postoupených pohledávek) Dne 24. 8. 2025 byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně informována o postoupení pohledávky ze ze smlouvy včetně příslušenství na žalobkyni, a to ve výši 246 996,92 Kč (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, včetně podací lístku ze dne 22. 5. 2025). Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu po splatnosti a to nejpozději do 13. 8. 2025 (výzva k plnění se základním skutkovým právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 29. 7. 2025, včetně podacího lístku ze dne 30. 7. 2025).7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku v celkové výši 130 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze částku 18 063 Kč. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování příjmů a výdajů žalované.8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.15. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.16. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).17. Součástí odborné péče po