26 C 292/2025-49 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 25 048,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 759,03 Kč ve výši 12 % ročně od 9. 4. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 30. 8. 2024 uzavřela s žalovanou prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 42 900 Kč s možností postupného čerpání, se smluvním úrokem ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, dne 30. 8. 2024 v částce 11 500 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila větší množství volitelných služeb: „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 215,94 Kč; „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč; informační SMS servis za poplatek ve výši 56,64 Kč. Žalovaná splatila na jistinu celkem 95,87 Kč s tím, že jí zaplacené částky byly započítávány nejprve na úhradu úroku, následně poplatku a poté na jistinu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, žalobkyně proto smlouvu vypověděla dne 8. 4. 2025. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 9. 4. 2025. Vedle jistiny ve výši 11 404,12 Kč požadovala žalobkyně zaplacení poplatku za vyplacení úvěru ve výši 187,27 Kč, smluvního úroku ve výši 13 289,29 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 25,62 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 135,30 Kč, poplatku za službu Informační SMS servis“ ve výši 6,72 Kč. Pro případ, že by nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy neměl soud za prokázaný, navrhla žalobkyně, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána. Výše jejího čistého měsíčního příjmu činila 34 850 Kč. Zároveň bylo ověřeno, zda se žalovaná nenachází ve vyjmenovaných registrech (Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík apod.).2. Žalovaná s žalobou částečně nesouhlasila. Potvrdila, že jí byla poskytnuta částka 11 500 Kč, avšak smlouvu označila za absolutně neplatnou, neboť výše RPSN (1 812,92 %) odporuje dobrým mravům. Žalobkyně zároveň nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalované, když nezkoumala její výdaje – ať už náklady na živobytí, nebo další její závazky u ostatních finančních institucí. Současně s tím žalovaná sporovala platnost samotného sjednání smlouvy prostřednictvím elektronické komunikace na dálku. Navrhla uhradit zbývající část jistiny ve výši 11 404,12 Kč, a to v měsíčních splátkách po 100 Kč s ohledem na jí vylíčenou nepříznivou životní situaci.3. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a to za situace, kdy žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a omluvu žalované soud nepovažoval za včasnou. Z provedených důkazů soud učinil tato skutková zjištění:4. Mezi žalobkyní jako „Věřitelem“ na straně jedné a žalovanou jako „Klientem“ na straně druhé byla dne 30. 8. 2024 uzavřena prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 42 900 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, a poskytnuté peněžní prostředky měla žalovaná splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 VOP, když splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru a každá denní splátka je splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 0,983 % denně, roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 1 818,92 %. Datum splatnosti první splátky bylo sjednáno na 29. 9. 2024, datum splatnosti úvěru na 21. 2. 2026 (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ).5. Žalobkyně vyplatila žalované dne 30. 8. 2024 částku 11 500 Kč na bankovní účet č , č. účtu, (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli)6. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením pravidelných splátek (předpis denních splátek).7. Žalobkyně dne 8. 4. 2025 vypověděla smlouvu s okamžitou platností a celkovou dlužnou částku ve výši 25 048,32 Kč prohlásila za splatnou v plné výši (listiny prodlení v délce 92 dní).8. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky v celkové výši 25 048,32 Kč ve lhůtě 3 dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 7. 2025 ve spojení s listinou Zelená pošta).9. Žalovaná hradila pouze částečně, a to v částce 95,87 Kč (nesporná tvrzení účastníků).10. Z dalších v řízení provedených důkazů soud pro posouzení věci nezjistil nic podstatného (údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru; obecné principy posuzování a filozofie společnosti; listiny identifikované příjmy; listiny informace pro spotřebitele; souhlas se zpracováním osobních údajů; všeobecné obchodní podmínky; obsah kopie občanského průkazu žalované; listiny autorizace ověření totožnosti; historie pohybů – běžný účet za období od 1. 5. 2024 do 31. 8. 2024 na čl. 15–19; výpisu z běžného účtu na čl. 30–32; historie pohybů – běžný účet na čl. 33–34).11. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 30. 8. 2024 sjednána smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 42 900 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 0,983 % denně, roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 1 818,92 %. Žalovaná čerpala v částce 11 500 Kč, tedy žalobkyně převedla na bankovní účet žalované částku 11 500 Kč. Žalovaná převedla na bankovní účet žalobkyně částku 95,87 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením, žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaná již dále nic nezaplatila.12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:13. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 1820 a násl. o. z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o. z.).15. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.16. Podle § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.17. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté p