46 C 27/2026-9 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 22 075 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že vozidlo osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 do 2 500 cm3, reg. zn. , SPZ, , je evidováno jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaná. Žalovaná neměla v období od 1.4.2024 do 1.3.2025 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo 335 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 21 775 Kč a poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč. Žalovaná nezaplatila ničeho ani přes výzvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou Francie. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 14 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky (čl. 17 citovaného nařízení).5. Na základě listin založených ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaná je vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla reg. zn. , SPZ, (zjištěno z registru údajů o vozidle). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě příspěvku do garančního fondu do 60 dní od doručení, neboť shora uvedené vozidlo, osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, bylo užíváno bez sjednaného povinného ručení v období od 1.4.2024 do 1.3.2025, předpis příspěvku za tato období činí 21 775 Kč a 300 Kč představuje poplatek spojený s vymáháním. Výzva k plnění byla doručena 4.4.2025 (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 20.3.2025 se splatností do 3.6.2025). Žalobkyně žalovanou upomínala k zaplacení předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 17.9.2025 s podacím archem).6. Žalovaná porušil povinnost vyplývající z § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“), neboť provozovala shora uvedené vozidlo v předmětném období, bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Proto jí vznikla povinnost podle § 45 odst. 2 a zákona č. 30/2024 Sb. uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle § 45 odst. 3 zákona č. 30/2024 Sb. vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 6 odst. 1 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla podle § 5 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb. Zároveň dle ust. § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. platí, že provozovatel je povinen zaplatit paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně v souladu s § 47 zákona č. 30/2024 Sb. zaslala žalované výzvu k úhradě příspěvku. Jelikož žalovaná dlužnou částku v celkové výši 22 075 Kč nezaplatila, soud jí tuto povinnost uložil.7. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalované nastává dnem následujícím splatnosti výzvy k úhradě do garančního fondu ČKP, která nastala dne 3.6.2025. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 o. s. ř. tak, že přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 699 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 884 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. C) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 075 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % odměny advokáta a náhrady hotových výdajů.9. Celkové náklady žalobkyně ve výši 2 699 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném a výší dlužné částky. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky.