8 C 340/2025-98 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše , částka, . Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky s příslušenstvím dle smlouvy o úvěru k datu splatnosti sjednané v této smlouvě. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník žalobkyně a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované na základě informací sdělených žalovanou a lustrací v registrech NRKI a BRKI, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí. Žalobkyně poskytla žalované převodem na účet dne , datum, částku , částka, . Žalobkyně vypověděla smlouvu ke dni , datum, . Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši , částka, , poplatek za vyplacení úvěru ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny dle sazebníku žalobkyně za období od , datum, do , datum, ve výši 400, , částka, . Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaná přes výzvy žalobkyně dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den , datum, , 11:00 hod. Žalobkyně se z nařízeného jednání řádně a včas omluvila, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud věc ve smyslu § 101 odst. 3 zák. č. , hodnota, Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) projednal v nepřítomnosti účastníků řízení., právnická osoba, řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující:5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše , částka, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatkem za vyplacení tranše úvěru. Sjednaná denní úroková sazba činila 0,933 % a RPSN bylo sjednáno na 1 422,87 % (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ). Žalobkyně si ověřila totožnost žalované (autorizace ověření totožnosti). Žalovaná žalobkyni doložila příjem prostřednictvím bankovního výpisu (BankID výpis). Žalobkyně poskytla žalované částku , částka, převodem na bankovní účet žalované (potvrzení transakce). Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne , datum, (předžalobní upomínka včetně podacího lístku, potvrzení o podání).6. Z jiných, než výše uvedených důkazů, nezjistil soud žádné další pro rozhodnutí ve věci relevantní skutečnosti, a to zejména s přihlédnutím k právnímu posouzení věci (viz dále).7. Po zhodnocení provedených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.8. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav hodnotil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru, ve které byl sjednán úrok ve výši 340,535 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR v době poskytnutí úvěru žalované nejvýše 8,28 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou mezí smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).13. V posuzované věci byl úvěrovou smlouvou ujednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 340,535 % ročně. Výše takového úroku přesahuje výše zmíněnou maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy více než čtyřicetjednakrát. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik dramatický, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalované vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , když výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje v podstatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 199/11. Na věci nic nemění ani skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele, než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).14. Soud tak dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (viz např. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, , ve věci C-377/14, Radlingerovi ca , právnická osoba, . či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ). Právě s ohledem na vzájemnou provázanost veškerých smluvních ujednání se v projednávaném případě nemůže jednat ani o částečnou neplatnost smlouvy o úvěru toliko ohledně výše smluvních úroků. Nejde totiž o důvod neplatnosti spočívající jen v nezákonném určení množstevního rozsahu ve smyslu § 577 o. z., neplatnost se vztahuje na celou smlouvu, neboť vzhledem k provázanosti jednotlivých smluvních ujednání její jednotlivé části od sebe oddělit nelze (§ 576 o. z.).15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Jelikož soud smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, dospěl současně k závěru, že nárok žalobkyně může být posouzen pouze jako nárok z bezdůvodného obohacení. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně žalované částku ve výši celkem , částka, poskytla a z této částky nevrátila žalovaná žalobkyni ničeho. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by uhradila cokoli nad rámec tvrzení žalobkyně. Co do poskytnuté částky , částka, se žalovaná bez spravedlivého důvodu obohatila, žalobkyně má proto nárok na zaplacení uvedené částky, jak je uvedeno ve výroku I. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z., s prodlením po doručení žaloby žalované. Ve zbývajícím rozsahu pak byla podaná žaloba zamítnuta ze shora podrobně uvedených důvodů (výrok II.). Lhůtu k plnění soud v souladu s § 160 o.s.ř. přiměřeně prodloužil s ohledem na výši plnění.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná byla v řízení úspěšnější, ale žádné náklady jí nevznikly (výrok III.).18. Žalobkyně podala k soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, za který byla dle Položky č. , hodnota, odst. 1 písm. b) Sazebník