18 C 159/2020-27 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobce se žalobou podanou soudu dne 18. 5. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované straně uhradit mu částku 400 euro s tvrzením, že dne [datum] žalobce jako cestující měl absolvovat let se společností žalovaného ze [obec] do [obec] přes [obec]. Let č. [číslo letu] byl zpožděn a žalobce byl do cílového místa dopraven náhradním letem o 23 hodin a 35 minut později. Vzdálenost ze [obec] do [obec] tvoří více než 1 500 km a méně než 3 500 km. Žalobce je přesvědčen, že dle nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpožděné letů (dále jen„ Nařízení“) má nárok na náhradu škody ve výši 250 euro. Žalovaný se k nároku (po zaslání formuláře A a formuláře C) nařízení Rady (ES) č. 861/2007 o drobných nárocích v Nařízení stanovené lhůtě 30 dnů nevyjádřil, ač mu byly doručeny dne 28. 7. 2020, tvrzení žalobce tak nikterak nerozporoval. Žalovaný nesporoval skutková tvrzení žalobce, soud z nich proto při svém rozhodnutí vycházel, když rezervaci letu žalobcem měl prokázánu elektronickou letenkou a přesměrování žalobce na jiný let palubenkou. Zpoždění letu vyplývá z historického výpisu tohoto letu a čas, kdy žalobce dosáhl cílové destinace, se podává také z palubenky náhradního, žalobci poskytnutého letu. Žalobce zaslal emailem žalovanému předžalobní výzvu ze dne 24. 3. 2019, na kterou žalovaný reagoval až 27. 3. 2020. Soud další dokazování neprováděl, neboť pro své rozhodnutí měl již dostatek podkladů. Provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Na oblast tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení. Z procesního hlediska bylo řízení vedeno dle nařízení Rady (ES) č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.„). Podle článku 7 odst. 1 Nařízení odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase. Z judikatury SDEU ve věci STURGEON (C -402/07 Sturgeon v . Condor a C -432/07 Bock v . Air France) zastává SDEU stanovisko, že cestující letů zpožděných o více než 3 hodiny mají nárok na finanční náhradu dle článku 7 Nařízení z důvodu principu rovnosti zacházení, neboť utrpěli stejnou škodu jako cestující zrušeného letu, spočívající ve ztrátě času. Soud má za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce (cestující) měl absolvovat let se společností žalovaného ze [obec] do [obec] letem [číslo]. Tento let byl zpožděn a žalobce nestihl navazující let do cílové destinace ([obec]), které dosáhl až náhradním letem téměř o jeden den později. Žalobce tak má vůči žalovanému nárok na úhradu jednorázové náhrady škody za ztrátu času ve výši 400 euro dle článku 7 Nařízení. S ohledem na absenci obrany žalovaného, soud žalobě co do jistiny v celém rozsahu vyhověl. Co se týče úroku z prodlení, ten soud posoudil podle ust. § 1970, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.„) ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ o. s. ř.“), když žalobce byl neúspěšný jen v poměrně nepatrné části. Náklady žalobce spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1000 Kč a nákladech za právní zastoupení. Z částky 400 euro (10 838 Kč) se jedná o tři účelně vynaložené úkony právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva, podání žaloby) podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky 177/96 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) ve výši 300 Kč za jeden úkon a tři paušály podle ust. § 14 b odst. 5 AT ve výši 100 Kč za jeden úkon. S ohledem na to, že právní zástupce žalobce je plátcem DPH (viz osvědčení o plátci), náleží mu s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek (mimo soudního poplatku). Celkem se jedná o částku 2 452 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalobce.