18 C 271/2020-25 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobci se žalobou podanou soudu dne 1. 9. 2020 domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované straně uhradit jim částku 500 € (250 € pro každého z žalobců) s tvrzením, že dne 29. 9. 2019 žalobci jako cestující absolvovali let se společností žalované z [obec] do [obec]. Let [číslo] byl zpožděn a žalobci dorazili do cílové destinace se zpožděním větším než 3 hodiny. Vzdálenost z [obec] do [obec] tvoří méně než 1 500 km. Žalobci jsou přesvědčeni, že dle Nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpožděné letů (dále též jako„ Nařízení“) mají nárok na náhradu škody ve výši 250 € za zpožděný let. Na výzvu žalobců k zaplacení žalované částky žalovaná nereagovala. 2. Žalovaná se k nároku (po zaslání formuláře A a formuláře C) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007 o drobných nárocích v Nařízení stanovené lhůtě 30 dnů nevyjádřila, ač jí byly doručeny dne 3. 11.2020, tvrzení žalobců tak nikterak nerozporovala. 3. Vzhledem k tomu, že žalovaná korporací založenou dle práva Spojeného Království Velké Británie a Severního Irska, čímž je dán přeshraniční prvek sporu, soud se zabýval svou pravomocí ve věci rozhodnout. Tu dovodil, s odkazem na čl. 67 odst. 1 Dohody o vystoupení Spojeného Království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii z článku 7 odstavce 1 písmen a), b) druhé odrážky nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), neboť v případě posuzované smlouvy o přepravě je místem plnění závazku jak místo odletu, tak místo příletu letadla, když cílové místo příletu žalobců bylo v obvodu [obec a číslo]. 4. Žalovaná nesporovala skutková tvrzení žalobců, soud z nich proto při svém rozhodnutí vycházel, když rezervaci letů žalobci měl prokázánu potvrzením společnosti [webová adresa] o zakoupení letenek, zpoždění letu notifikací žalované ze dne 29. 9. 2019 a předžalobní upomínkou ze dne 15. 11. 2019 zaslanou žalované straně emailem téhož dne. 5. Soud další dokazování neprováděl, neboť pro své rozhodnutí měl již dostatek podkladů. Provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Na oblast tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení EHS 295/91 (dále jen Nařízení), a to s odkazem na čl. 3 odst. 1 písm. b) Nařízení, neboť žalovaná je dopravcem společenství. Nad to právní vztah mezi účastníky vznikl v průběhu tzv. přechodného období. Z procesního hlediska bylo řízení vedeno dle Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007 kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích a českého občanského soudního řádu. Podle článku 7 odst. 1 Nařízení rady (ES) 261/2004, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase. Z judikatury SDEU ve věci STURGEON (C -402/07 Sturgeon v . Condor a C -432/07 Bock v . Air France) zastává SDEU stanovisko, že cestující letů zpožděných o více než 3 hodiny mají nárok na finanční náhradu dle článku 7 Nařízení z důvodu principu rovnosti zacházení, neboť utrpěli stejnou škodu jako cestující zrušeného letu, spočívající ve ztrátě času. 6. Soud má za prokázaný následující skutkový stav. Žalobci (cestující) měli absolvovat let se společností žalované z [osobní údaje žalované] do [obec] dne 29. 9. 2019. Předmětný let byl zpožděn více jak 3 hodiny. Žalobci tak mají vůči žalované nárok na úhradu jednorázové náhrady škody za ztrátu času, s ohledem na délku letu do 1 500 km, ve výši 250 € podle článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady ES č. 261/2004 pro každého z žalobců. S ohledem na absenci obrany žalované, soud žalobě co do jistiny v celém rozsahu vyhověl. 7. Úroku z prodlení byl přiznán s odkazem na ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobci byli úspěšní. Náklady žalobců tak spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladech za právní zastoupení. Z částky 250 € se jedná o šest účelně vynaložených úkonů právní služby (příprava a převzetí, podání žaloby, předžalobní výzva) dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky 177/96 Sb. ve výši 200 Kč za jeden úkon za každého z žalobců snížené o 20% dle ust. § 12 odst. 4 téže vyhlášky a tři paušály dle ust. § 14b odst. 5 téže vyhlášky ve výši 100 Kč za jeden úkon. S ohledem na to, že právní zástupce je plátcem DPH (viz osvědčení o plátci), náleží mu s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek (mimo soudního poplatku). Celkem se jedná o částku 3 524, 60 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalobců.