18 C 335/2020-43 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5. 12. 2019 domáhal zaplacení ve výroku rozsudku uvedené částky a žalobu zdůvodnil tím, že je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy a je oprávněn k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně umístění na střeženém parkovišti. Dne [datum] provedl žalobce odtah vozidla žalovaného [registrační značka] a cena odtahu a parkovného na střeženém parkovišti činila ke dni podání žaloby částku 2 150 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač o to byl upomenut. Ve smyslu žaloby vydal soud platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na rozdílnou státní příslušnost účastníků (žalovaný je chorvatským státním příslušníkem), soud nejprve zkoumal otázku pravomoci českých soudů a otázku rozhodného práva. Na vztah aplikoval čl. 7 odst. 3 Nařízení Rady (EU) č. 1215/2012, když k odtahu vozidla došlo v obvodu [obec a číslo], nicméně nedostatek místní příslušnosti podepsaného soudu žádný z účastníků nenamítal. Co se týče použití českého práva, soud použil právo české s odkazem na ust. § čl. 4 odst. 1 Nařízení (ES) č. 864/2007, neboť ke škodě došlo na území České republiky. Ze zřizovací listiny žalobce, nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, protokolu o odtahu vozidla [číslo] výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 18. 4. 2018, 30. 1. 2019 a 16. 5. 2019, doručenek a osvědčení o registraci vozidla bylo prokázáno, že podle zřizovací listiny žalobce je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy s předmětem činnosti zajištění materiálně technického zázemí pro činnost hlavního města Prahy. Maximální cena za technický úkon provedený s vozidlem činí 1 900 Kč. Dne [datum] byl proveden odtah vozidla [registrační značka] v částce za technický úkon 1 900 Kč a 250 Kč za parkovné. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl k tomu několikrát vyzván. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalobce provedl technický úkon a to odtah vozidla žalovaného, avšak žalovaná strana částku za provedení odtahu a parkovné ve výši 2 150 Kč neuhradila, ač o to byla upomenuta. Dostala se tak do prodlení splněním svého peněžitého dluhu a je povinna uhradit žalobci zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Žalobce má právo na úhradu dlužné částky ve smyslu zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalobci soud přiznal právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a 2 režijní paušály po 100 Kč (za sepis předžalobní upomínky a sepis žaloby) a 1 režijní paušál po 300 Kč (závěrečný návrh) s odkazem na vyhlášku č. 254/2014 Sb. a nález Ústavního soudu ČR č. Pl. ÚS 39/13.