27 C 106/2020-37 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Předmětem řízení byl nárok každého z žalobců na zaplacení částky 400 EUR s příslušenstvím, jíž se domáhali po žalovaném s odůvodněním, že dne 12. 7. 2019 se účastnili letu provozovaného žalovaným pod č. [anonymizováno] [číslo] z [anonymizováno] do [obec]. Odlet byl stanoven z [anonymizováno] na 17,55 hod. a přílet na 21,35 hod., avšak ke skutečnému odletu došlo až ve 21,36 hod. a do cílové destinace tak žalobci dorazili až následujícího dne v 00,50 hod., tj. o více než 3 hodiny později. V souladu s Nařízením Rady (ES) č. 261/2004, jímž se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě při odepření nástupu do letadla, zrušení nebo významného zpoždění letů a v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora (rozhodnutí STURGEON C – 402/07; NELSON, TUI C -581/10) každému z žalobců dle čl. 7 vznikl nárok na úhradu žalované částky ve výši 400 EUR. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že časové údaje obsažené v žalobě jsou mezi účastníky nesporné. Celkové zpoždění tak dosáhlo 3 hodiny a 21 minut a bylo zpožděno pozdním příletem letounu z předchozí rotace, jenž byl zpožděn z důvodu rozhodnutí Řízení letového provozu, které žalovaný nemohl nijak ovlivnit. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 4. Údaje o letu byly mezi účastníky nesporné, nad to jsou prokazovány palubní vstupenkou a fotografií obsahující předpokládaný čas odletu. Soud má dále za prokázané, že ke zpoždění došlo v důsledku rozhodnutí Řízení letového provozu z důvodu počasí (regulace kód weather 81). 5. Na zjištěné skutkové okolnosti soud aplikoval právní závěry Městského soudu v Praze, vyjádřené v rozhodnutí sp. zn. 19 Co 294/2019, dále v rozhodnutí 70 Co 92/2020, podle kterých, pouze takové rozhodnutí Řízení letového provozu, kvůli němuž došlo ke zpoždění letu, je mimořádnou okolností, pokud vyvolalo zpoždění větší než dvě hodiny. Vzhledem k tomu, že zpoždění, které bylo zapříčiněno shora uvedeným rozhodnutím Řízení letového provozu z důvodu počasí, dosáhlo pouze času 57 minut, není tato okolnost mimořádnou událostí ve smyslu ustanovení čl. 15 Preambule Nařízení. 6. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit odškodnění dle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ve výši 400 EUR každému z žalobců, za zpoždění let, který svou délkou přesahoval 3 500 km. 7. Výrok o zastavení řízení mezi žalobkyní a žalovaným je odůvodněn ustanovením § 104 odst. 2 o. s. ř., pro nedostatek podmínek řízení na straně žalobce, neboť nebyl doložen souhlas s podáním žaloby za nezletilého účastníka řízení, kterýžto je jedním z podmínek řízení na straně účastníků, ve smyslu závěrů vyjádřených Nejvyšším soudem po sp. zn. 33 Cdo 2289/2011. 8. Výrok o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Jejich výše se skládá z odměny advokáta ve výši 200 Kč za úkon právní služby učiněný do podání žaloby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby) dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., které soud použil dle závěrů rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2015 pod sp. zn. 18 Co 353/2016 ze dne 24. 11. 2016, shodně podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, vydaného pod č. j. 28Co 200/2020 -47, podle kterého, předpokladem pro určení snížené sazby v řízeních zahájených po 1. 7. 2014 je skutečnost, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu. Pojem„ formulářové žaloby“, který advokátní tarif opisuje termínem„ návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech“, definoval Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, tak, že se jednotlivé žaloby liší jen v údajích o žalovaných a žalované částce, přičemž se jimi uplatňuje nárok vůči spotřebiteli, jenž vznikl ze smlouvy, anebo z jiného právního důvodu, avšak spotřebitel byl fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění aj.). Uvedené stanovisko Ústavní soud České republiky zopakoval i v kasačním nálezu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12. Městský soud dále uvedl, že při posuzování toho, zda konkrétní návrh na zahájení řízení lze považovat za návrh podaný na ustáleném vzoru (§ 14b odst. 1 písm. a/ AT), je proto třeba přihlédnout i k obecnému výkladu pojmu„ formulářová žaloba“ ve smyslu bodu 28. citovaného nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, podle něhož„ zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Typickým rysem takových žalob musí být také minimální individualizace skutková. Samotné množství údajů, na jejichž základě žalobce dospívá k závěru o nezaměnitelné specifikaci žalované pohledávky, jakož i případný postup žalobce při koncipování vlastního konkrétního návrhu, jsou přitom okolnostmi, které jsou z hlediska závěru o tom, zda návrh (ne) vykazuje znaky předpokládané v § 14b odst. 1 písm. a) AT, nepodstatné.“ Soudu prvního stupně, shodně jako shora uvedenému senátu Městského soudu v Praze je z jeho úřední činnosti známo, že právní zástupce žalobců podává u soudu opakovaně desítky a desítky návrhů na zahájení řízení, jimiž uplatňuje (nejen) proti žalované [právnická osoba], totožné (co do vzniku pohledávky - náhrady za zpožděný let) návrhy. Tyto návrhy mají podobu využitelného vzoru, které se odlišují jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace je však totožný či jen s drobnými odchylkami. Dosazení proměnných veličin je převážně otázkou administrativního zpracování výchozích údajů a nejde o žádný specifický skutkový či právní rozbor věci. V dané věci jedná o podání stejného právního zástupce, s obdobným skutkovým i právním základem, jde typově o žalobu podávanou tímto právním zástupcem opakovaně a je soudu I. stupně z úřední činnosti známo, že obdobných žalob jsou žalobcem podávány řádově desítky ročně. Dále náklady řízení se sestávají dále z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 600 Kč a z DPH. Dále jsou představovány odměnou za úkon po podání žaloby (účast u jednání) a to ve výši 1540 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. Celková výše tak činí 4 915,40 Kč. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 2, věta první, o. s. ř., neboť nedodáním souhlasu opatrovnického soudu s podáním žaloby, žalobkyně zavinila zastavení řízení. Náhrada nákladů řízení je představována náhradou nezastoupeného účastníka řízení ve výši 300 Kč za úkon učiněný v řízení. Žalovaný učinil celkem 3 úkony (příprava, vyjádření k žalobě a účast u jednání). Náhrada tak činí 900 Kč.