6 C 209/2018 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně podala dne 31.7.2018 u zdejšího soudu žalobu proti žalovaným o určení, že je dědičkou ze závěti ze dne [datum] zůstavitele [celé jméno žalovaného], [datum narození], zemř. dne [datum], naposledy s místem trvalého pobytu na adrese [adresa] [anonymizováno] [číslo]. Žalobu odůvodnila tím, že zůstavitel [celé jméno žalovaného] zemřel dne [datum], žalobkyně je jeho dcerou a žalovaní jsou jeho synové. Žalobkyně předložila dne 17.4.2018 soudní komisařce Mgr. Alexandře Červové, notářce se sídlem v Praze 6, pověřené Obvodním soudem pro Prahu 6 k provedení úkonů ve věci řízení o pozůstalosti po zemřelém pod sp. zn. 26D 1189/2016 dvě listiny o pořízení zůstavitele pro případ smrti s datem [datum]. Obě listiny žalobkyně nalezla dne 7.4.2018 ve své korespondenci, když jí byly zaslány poštou zůstavitelem z věznice. Žalobkyně má za to, že obě listiny jsou identické, s tím, že v listině publikované soudem v řízení sp. zn. 26D 1189/2016 na čl. 276-277 spisu je na místo„ [část obce]“ uvedeno„ [anonymizováno]“ a za podpisem zůstavitele je v této listině uvedeno„ vl.r.“. Žalobkyně prohlásila, že listiny byly sepsány vlastní rukou zůstavitele a podepsané vlastní rukou zůstavitele, přičemž žalobkyně nebyla přítomna sepsání listin a nebyla přítomna podepsání listin zůstavitelem. Soud v pozůstalostním řízení zjistil, že listiny obsahují stejný text s dvěma odchylkami, které žalobkyně popisuje v žalobě. Obě listiny shodně obsahují vydědění pozůstalého syna, prvního žalovaného [celé jméno žalovaného] a pozůstalého syna, druhého žalovaného, [celé jméno žalovaného] a dále shodně obsahují závěť, kterou jako jediného dědice veškerého movitého i nemovitého majetku zůstavitel povolává pozůstalou dceru, tedy žalobkyni. Při jednání konaném před soudní komisařkou dne 17.4.2018 žalobkyně prohlásila, že závěť uznává za pravou a platnou, vyjma vydědění žalovaných, na kterém netrvá a nechce s nimi vést sporné řízení o platnosti vydědění. Oba žalovaní prohlásili, že neuznávají pravost závěti, že mají pochybnost, že listiny psal zůstavitel a že mají za to, že listiny zůstavitel nepsal a ani nepodepsal. V řízení o pozůstalosti bylo zjištěno, že závěť a prohlášení o vydědění obsažená ve stejném věcném znění ve dvou listinách datovaných 24.1.2012 jsou zřízeny v řádné formě a že navenek vykazují skutečnost, že se jedná o pořízení zůstavitele, že v obou listinách je zůstavitel označen jako pořizovatel a v podpisu je uvedené jeho jméno i příjmení, v jedné listině v pořadí příjmení jméno, v druhé listině v pořadí jméno příjmení a připojeno„ vl.r.“, že skutečnost, která z listin dne [datum] byla sepsána později, nebyla zjištěna a že oba žalovaní popírají pravost obou těchto listin, když oba shodně tvrdí, že mají za to, že je zůstavitel nepsal a nepodepsal. Žalobkyně uplatňuje právo na celé dědictví z titulu závěti a žalovaní uplatňují právo na dědictví z titulu zákonné dědické posloupnosti. Právo na dědictví žalobkyně ze závěti a právo na dědictví žalovaných si tak odporují. Obvodní soud pro Prahu 6 proto usnesením ze dne 23.5.2018 uložil žalobkyni, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u Obvodního soudu pro Prahu 6 žalobu proti žalovaným na určení, že žalobkyně je dědičkou ze závěti ze dne [datum]. 2. První žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Druhý žalovaný, který je omezen ve svéprávnosti, a zastoupen opatrovníkem a následně zástupcem z řad advokátů, žalobou uplatněný nárok neuznal, uvedl, že závěť i listinu o vydědění považuje za neplatné a navrhl zamítnutí žaloby. 4. Soud zjistil z usnesení zdejšího soudu, č.j. 26D 1189/2016-328 ze dne 23.5.2018, které nabylo právní moci dne 16.6.2018, že tímto usnesením soud uložil pozůstalé dceři zůstavitele [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalobkyně], aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u zdejšího soudu žalobu proti pozůstalému synovi [celé jméno žalovaného] a proti pozůstalému synovi [celé jméno žalovaného] na určení, že je dědičkou ze závěti ze dne [datum]. 5. Z kopie závětí ze dne [datum] soud zjistil, že zůstavitel těmito listinami vydědil oba žalované a veškerý movitý i nemovitý majetek odkázal žalobkyni. Obě listiny s datem [datum] jsou psány rukou a rukou podepsány. 6. Z protokolu o jednání před soudní komisařkou v řízení 26D 1189/2016 ze dne 17.4.2018 soud zjistil, že žalobkyně závěti uznala za pravé a platné vyjma vydědění pozůstalých synů, na kterém netrvá a nechce s nimi vést sporné řízení o platnost vydědění. Zástupkyně pozůstalých synů shodně prohlásily, že pravost závěti neuznávají, neboť mají za to, že listiny zůstavitel nesepsal a nepodepsal. 7. Ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo ze dne 13.2.2020, zpracovaného znalkyní Ing. Danielou Šilhovou a z výslechu znalkyně soud zjistil, že sporné, ručně psané texty na závětích označených č. 1 a č. 2/155 ze dne [datum] v rovině vysoké pravděpodobnosti vyhotovil [celé jméno žalovaného], jehož srovnávací materiál byl předložen. Lze kategoricky konstatovat, že sporný podpis na závěti označené č. 1/155 ze dne [datum] je pravý podpis [celé jméno žalovaného], jehož srovnávací materiál byl předložen. [příjmení] podpis na závěti označené č. 2/155 ze dne [datum] je v rovině vysoké pravděpodobnosti pravý podpis [celé jméno žalovaného], jehož srovnávací materiál byl předložen. 8. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř. a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: Žalobkyně je dcerou a oba žalovaní syny zůstavitele [celé jméno žalovaného], [datum narození], zemř. [datum]. Řízení o pozůstalosti po [celé jméno žalovaného] je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 26D 1189/2016 Soudní komisařka usnesením ze dne 23.5.2018, které nabylo právní moci dne 16.6.2018, uložila žalobkyni, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u zdejšího soudu žalobu proti oběma žalovaným na určení, že je dědičkou ze závěti ze dne [datum]. Žalobkyně podala žalobu u zdejšího soudu dne 31.7.2018. Zůstavitel sepsal vlastní rukou dvě listiny označené jako závěť ze shodným datem [datum], ve kterých odkázal veškerý movitý i nemovitý majetek žalobkyni a zároveň oba své syny, tedy oba žalované, vydědil. V průběhu řízení o pozůstalosti, při jednání před soudní komisařkou dne 17.4.2018, žalobkyně uznala závěť za pravou a platnou, vyjma vydědění pozůstalých synů, na kterém netrvá, žalovaní pravost závěti neuznali a vyjádřili pochybnosti, zda zůstavitel obě listiny sepsal a podepsal. Znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví – ruční písmo, ze dne 13.2.2020, zpracovaným Ing. Danielou Šilhovou, bylo zjištěno, že sporné ručně psané texty na obou závětích ze dne [datum] vyhotovil zůstavitel v rovině vysoké pravděpodobnosti, že lze kategoricky konstatovat, že sporný podpis na závěti č. 1/155 ze dne [datum] je pravý podpis [celé jméno žalovaného] a že sporný podpis na závěti č. 2/155 ze dne [datum] je v rovině vysoké pravděpodobnosti pravý podpis [celé jméno žalovaného]. Vzhledem k datu pořízení závěti soud aplikoval při právním hodnocení platnosti závětí právní úpravu podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákon ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen občanský zákon), byť v ostatním jsou aplikována, s odkazem na ust. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění (NOZ) příslušná ustanovení NOZ, neboť zůstavitel zemřel za jeho účinnosti. Podle ust. § 476 odst. 1, 2 občanského zákona zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. 9. Podle ust. § 476a občanského zákona vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná. 10. V řízení bylo jednoznačně prokázáno znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví – ruční písmo, že obě listiny ze dne [datum] označené jako závěť, sepsal vlastní rukou zůstavitel a také je vlastní rukou podepsal. Obrana žalovaných, že se tak nestalo, byla znaleckým posudkem jednoznačně vyvrácena. Protože obě vyhotovení závěti ze dne [datum] obsahují po formální stránce všechny náležitosti požadované shora citovanými ustanoveními občanského zákona, je žaloba na určení dědického práva, tak jak je specifikována ve výroku I. tohoto rozsudku, důvodná a soud jí proto v celém rozsahu vyhověl. Platností vydědění obou žalovaných se soud v tomto řízení nezabýval, protože žalobkyně již v průběhu pozůstalostního řízení, jak rozvedeno shora, výslovně prohlásila, a učinila to tak i v tomto řízení, že vydědění obou žalovaných obsažené v obou vyhotoveních závěti ze dne [datum] neuznává a že jsou závěti v této části neplatné. 11. Výrok II. rozsudku je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení představují žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady jejího právního zastoupení. Ty soud přiznal podle ust. § 9 odst. 3 písm.a) a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů,