11 C 280/2019-92 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne [datum], ve znění její změny učiněné podáním ze dne [datum] a připuštěné soudem při jednání dne [datum], domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost uzavřít s ní smlouvu o bezúplatném převodu id. podílu [číslo] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (dále též„ Pozemek“) dle ust. § 60a zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v platném znění (dále též„ MajČR“). V podané žalobě označila žalobkyně za organizační složku, příslušnou jednat za žalovanou [příjmení] republiku, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále též jen„ Úřad“). Dle žalobních tvrzení je žalobkyně vlastníkem [anonymizována dvě slova] č. [rok] vymezené podle zákona o vlastnictví bytů v budově [adresa] v [obec a číslo], [ulice a číslo], která je součástí pozemku parc. [číslo] (dále též„ Budova“ nebo„ Bytový dům“), zapsané na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy], pro k. ú. [část obce], obec Praha (dále též„ Bytová jednotka“) s tím, že podíl žalobkyně na společných částech Budovy činí id. [číslo] (dále též„ Podíl“). Žalovaná Česká republika je vlastníkem Pozemku a její organizační složka hospodařící s tímto [příjmení] je pověřena k bezúplatnému převedení Podílu k Pozemku tvořícímu funkční celek s Bytovým domem, který byl ve vlastnictví [anonymizována dvě slova] vzniklého před [datum] (případně ve vlastnictví právního nástupce takového bytového družstva) do vlastnictví žalobkyně, která se na základě převodu vlastnictví stala vlastníkem bytu specifikovaném v § 60a odst. 5 písm. a) MajČR. Žalobkyně popsala chronologii svých právních předchůdců, výstavbu a vlastnictví Bytového domu, vymezení Bytové jednotky prohlášením vlastníka Budovy, historii Pozemku včetně způsobu jeho užívání a subjektů, jimž svědčilo právo trvalého užívání Pozemku až do doby jeho zákonného zániku, dále průběžně měněné druhové určení Pozemku (zahrada - ostatní plocha - zahrada) a opakovanou snahu žalobkyně mimosoudně docílit bezúplatného převodu Podílu na její osobu, která však byla bezvýsledná. S odkazem na konkretizované právní předpisy a judikaturu zdůraznila, že pozemek, který není a ani nemá být zemědělsky obhospodařován, nemůže být součástí zemědělského půdního fondu (dále jen„ ZPF“), byť byl v katastru nemovitostí (dále jen„ KN“) formálně veden v některé z kategorií zemědělské půdy, s tím, že působnost zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), bude v takovém případě dána jen při splnění podmínek uvedených v § 30 zákona o půdě, tedy u pozemků, které již nejsou součástí ZPF, bude postačovat, že v době jejich přechodu na stát byly používány k účelům zemědělské výroby. Dle žalobkyně Pozemek tato kritéria nesplňuje, neboť v době jeho nabytí do vlastnictví ČR nebyl a ani nemohl být využíván k účelům zemědělské výroby, když byl v roce 1972 zakoupen státem výslovně za účelem výstavby bytových jednotek. Tedy v době přechodu na stát nebylo s jeho využitím k zemědělským účelům do budoucna ani uvažováno. Ke dni účinnosti zákona o půdě byl v rozporu s faktickým stavem veden v KN jako zahrada, ačkoli nebyl ani do budoucna neměl být zemědělský obhospodařován, a nesouvisí žádným způsobem se zemědělskou výrobou. Ke dni podání žaloby byl veden v KN jako ostatní plocha, tedy nesplňoval žádný znak pro jeho zařazení do ZPF, a proto se nejedná o pozemek uvedený v § 1 odst. 1 zákona o půdě, a to i přesto, že aktuálně (v průběhu tohoto soudního řízení) byl opětovně zapsán do KN jako zahrada a je tedy znovu nesprávně zařazen do kategorie pozemků formálně náležejících do ZPF. Žalobkyně dále poukázala na to, že její právní předchůdce (bytové družstvo) byl stavebníkem nejen Budovy (objektu A), ale i sousedícího bytového domu (objektu B) na pozemku původní parc. [číslo] nacházejícího se v bezprostřední blízkosti Pozemku, přičemž pozemek parc. [číslo] byl (stejně jako Pozemek) rozdělen geometrickým plánem na dva pozemky parc. [číslo] které oba byly převedeny s odkazem na § 60a a násl. MajČR bezúplatně do vlastnictví vlastníků jednotek uvedeného bytového domu (pův. objekt B); přitom pozemek parc. [číslo] plnil stejnou funkci jako Pozemek a jediný rozdíl mezi nimi spočíval v tom, že pozemek parc. [číslo] byl v KN veden jako ostatní plocha se způsobem využití zeleň. V písemné replice žalobkyně nesouhlasila s procesní obranou žalované, znovu odkázala na konkretizované právní předpisy a soudní judikaturu, která je jednotná v otázce, jaké dva znaky mají být naplněny pro závěr, zda konkrétní pozemek náleží do ZPF či nikoli, a zopakovala, že má-li být pozemek považován za součást ZPF, je nezbytné naplnění předpokladu, že i nadále má být zemědělsky využíván. Tento materiální znak zde však naplněn nebyl, neboť Pozemek byl zakoupen pro družstevní bytovou výstavbu, přičemž dle rozhodnutí o přípustnosti stavby byla stavba povolena i na Pozemku, a rozhodnutí o povolení k užívání se týká budovy umístěné i na Pozemku. Provozování zemědělské činnosti na Pozemku nebylo ani fakticky možné, neboť činil a nadále činí jeden funkční celek s Bytovým domem a nemá ani samostatný přístup. Žalobkyně odmítla možnost použití zákona o půdě na danou věc (s tím, že neobsahuje žádné ustanovení, podle kterého by bylo možno bezúplatně převádět pozemky do vlastnictví třetích osob - nerestituentů), jakož i zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dál jen„ zákon o SPÚ“). Za zcela nepodstatné označila rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne [datum] o tom, že Pozemek vedený v druhu zahrada je součástí ZPF, neboť toto rozhodnutí, vydané bez ověření stavu na místě samém, nemůže omezit či negovat právní ani faktické znaky určující vymezení pozemku jako pozemku náležejícího do ZPF. Rozhodnutí bylo vydáno z podnětu Pozemkového fondu ČR (dále jen„ PF ČR“) jako reakce na předchozí rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum], který naopak na základě ohledání Pozemku na místě samém konstatoval, že se jedná o pozemek tvořící jeden funkční celek s Bytovým domem. K funkční souvislosti Pozemku s Bytovým domem dále doplnila, že z hlavní komunikace Na Bateriích není na Pozemek možný přístup, neboť tomu brání vybudované garáže na sousedních pozemcích, jejichž vlastníky jsou třetí osoby, a navíc úroveň Pozemku je cca 4 m nad úrovní podlahy garáží, jejichž vjezd je situován z ulice [anonymizována dvě slova] [ulice] Pozemku došlo již v souvislosti s výstavbou Bytového domu, bylo součástí stavebního povolení. Na Pozemku se od téže doby nachází konstrukce klepadla na koberce a na sušení prádla, a dle žalobkyně je tak zřejmé, že Pozemek byl již při výstavbě Bytového domu určen k tomu, aby plnil funkci obslužného zázemí pro obyvatele Bytového domu. Odkazy žalované na § 59 a 60c MajČR označila za irelevantní, neboť se na daný případ nevztahují. Tvrzení žalované, že žalobkyně se žalobou snaží získat neoprávněné výhody, tj. bezúplatného převodu části pozemku do svého vlastnictví, pak žalobkyně odmítla s tím, že je naopak toho názoru, že k zařazení Pozemku pod režim zákona o půdě došlo neoprávněně, v důsledku zcela formalistického přístupu, kterým bylo zasaženo do jejího práva. 2. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dne [datum] zaslal soudu své nesouhlasné stanovisko k podané žalobě s tím, že není organizační složkou příslušnou zastupovat stát v této věci, neboť příslušnost hospodařit s Pozemkem má Státní pozemkový úřad (dále jen„ SPÚ“) jako nástupce PF ČR, když Pozemek podléhá režimu zákona o půdě. V tomto směru zdůraznil, že v případě pochybností o charakteru pozemku je oprávněno rozhodnout Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad (dále též jen„ UPÚ“), jako věcně příslušný správní orgán ve smyslu ust. § 22 písm. d) zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a o pozemkových úřadech, v tehdy platném znění, a § 17 odst. 6 zákona o půdě (pozn. soudu - nyní § 17 odst. 4). V daném případě tento ústřední správní úřad rozhodl dne [datum] tak, že Pozemek spadá pod režim zákona o půdě. Úřad dále poukázal na to, že pochybnosti o příslušnosti organizační složky státu odstraňuje Ministerstvo financí svým opatřením dle ust. § 9 odst. 2 MajČR, přičemž dle § 9 odst. 3 MajČR nespadá do pravomoci soudů jednání a rozhodování ve věcech dle § 9 odst. 2 MajČR. Úřad tak uzavřel, že není příslušným s Pozemkem hospodařit a povinnost k jeho převodu lze uložit pouze příslušné organizační složce státu, kterou je v daném případě SPÚ. 3. Po výše uvedeném vyjádření Úřadu a s ohledem na doložený výpis z KN - [list vlastnictví] ze dne [datum], evidující vlastnické právo České republiky k Pozemku s příslušností hospodařit s tímto majetkem státu ve prospěch SPÚ, soud nadále ve věci jednal se SPÚ jako organizační složkou státu příslušnou jednat za stát v této věci. 4. Žalovaná prostřednictvím SPÚ ve vyjádření ze dne [datum] vyslovila nesouhlas s podanou žalobou a navrhla její zamítnutí. Namítala, že SPÚ