14 C 150/2021-82 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 31. 1. 2021 domáhali zaplacení ve výroku rozsudku uvedené částky a žalobu zdůvodnili tím, že dne 20. 4. 2019 se zúčastnili letu provozovaného žalovanou společností č. letu [anonymizováno] [číslo] z Hurghady do Prahy, avšak letadlo přiletělo do cílové destinace se zpožděním v trvání 7,04 hodin. Každý ze žalobců požaduje kompenzaci ve výši 400 Eur s příslušenstvím. Žalobci postoupili svou pohledávku [právnická osoba] [anonymizováno] a tato vyzvala žalovanou k náhradě dopisem ze dne 23. 4. 2019. Žalovaná kompenzaci nevyplatila a [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila pohledávku zpětně na cestující. Právní zástupce žalobců vyzval žalovanou k náhradě dopisem ze dne 23. 1. 2021. 2. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, neboť nárok žalobců nebyl uplatněn žalobci včas, když z důvodu neplatnosti smluv o postoupení nároku ze žalobců na [právnická osoba] výzvu ke kompenzaci uplatnili žalobci až dne 23. 1. 2021 a tedy opožděně po uplynutí zákonem stanovené šestiměsíční promlčecí doby. Žalovaná též učinila sporným tvrzení žalobců, že ať již oni nebo [právnická osoba] v jejich zastoupení vyzvala žalovanou k náhradě škody dopisem dne 23. 4. 2019, když takovou listinu neeviduje. 3. Z důvodů procesní ekonomie se soud primárně zabýval námitkou žalované, že nárok žalobců nebyl uplatněn u žalované včas. 4. V řízení nebylo spornou skutečností, že žalobci se se zúčastnili letu provozovaného žalovanou společností č. letu [anonymizováno] [číslo] z Hurghady do Prahy, avšak letadlo přiletělo do cílové destinace se zpožděním v trvání 7,04 hodin (prokázáno též listinami č. rezervace letu [číslo] – žalobců, cestovní dokumenty [číslo]) a že žalobci uplatnili svůj nárok u žalované dne 23. 1. 2021. 5. Z listiny žádost o úhradu kompenzace za zpoždění letu ze dne 23. 4. 2019 soud nezjistil, kdy byla doručena žalované. 6. Z dalších provedených důkazů soud žádná pro věc významná skutková zjištění nečinil. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 7. Žalobci se se zúčastnili letu provozovaného žalovanou společností č. letu [anonymizováno] [číslo] z Hurghady do Prahy, avšak letadlo přiletělo do cílové destinace se zpožděním v trvání 7,04 hodin (prokázáno též listinami č. rezervace letu [číslo] – žalobců, cestovní dokumenty č. 01458755). Žalobci uplatnili svůj nárok u žalované dne 23. 1. 2021. 8. Na věc dopadá přímo použitelné nařízení č. 261/2004 čl. 5 odst. 3 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. b), podle kterého má cestující právo na náhradu ve výši 400 euro, neboť se jedná o letovou vzdálenost od 1 500 km do 3 000 km. 9. Podle ust. § 2553 odst. 1 a 3 o. z., jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas. Podle ust. 2578 o. z., podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. 10. Podle závěrů rozsudku SDEU ze dne 22 listopadu 1012 ve věci C -139/11, Joan Cuadrench Moré proti KLM, bod 33:„ S ohledem na výše uvedené je třeba na položenou otázku odpovědět, že nařízení č. 261/2004 musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby.“. 11. Ze závěrů rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019 č. j. 18 Co 265/2019-62, bod 10., 11. vyplývá:„ Pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 o. z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 o. z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. K odvolacím námitkám žalobkyně je dále nutno uvést, že i samotné Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, neboť samo nepodmiňuje výplatu paušalizovaného odškodnění pouhým naplněním podmínek daných Nařízením. Nařízení je naopak založeno na povinnosti dopravce informovat cestující v případě zpoždění letu o jejich nastalých právech, a to i formou odkazu na existující typizovaný formulář vydaný právě pro tyto účely (dostupný široké veřejnosti i v elektronické formě např. na stránkách Evropské komise - https://ec.europa.eu/transport/sites/transport/files/themes/passengers/air/doc/complain_form/eu_complaint_form_cs.pdf). Tomuto odpovídá i dikce odstavce 20 preambule, ale i článků 14 a 5 odst. 1 písm. c) Nařízení. Tvrzení žalobkyně, že Nařízení žádnou notifikaci nepředpokládá, je proto chybné. Pokud občanský zákoník v ust. § 2553 výslovně podmiňuje nároky z přepravy jejich včasnou notifikací u dopravce (viz odstavec 3) a s jejich (včasným) neuplatněním v propadné lhůtě 6 měsíců spojuje nemožnost přiznání nároku za podmínky, že dopravce zároveň namítne pozdní uplatnění práva, je zřejmé, že návrhu nešlo vyhovět. Je přitom zřejmé, že Nařízení nerozlišuje, o jakého cestujícího se jedná (tedy zda je ″spotřebitelem″ či nikoli), a nárok na paušalizovanou náhradu škody přiznává všem cestujícím bez rozdílu (s výjimkou specifických skupin cestujících uvedených v článku 3 odst. 1 větě prvé Nařízení).“ 12. Shora uvedený rozsudek Městského soudu v Praze byl sice zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2019, sp. zn. IV. ÚS 286/20, důvodem zrušení však nebyl nesprávný právní názor na otázku promlčení, ale nesprávné poučení účastníků o možnosti podat dovolání, aniž by otázka promlčení byla řešena. Celé řízení bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno a rozsudek soudu I. stupně byl zrušen (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020 č. j. 18 Co 265/2019 – 98). I když uvedený rozsudek Městského soudu v Praze nenabyl právní moci, obsahuje úvahy a premisy aplikovatelné i v dané věci. 13. Rovněž v rozsudku ze dne 30. 9. 2021, č. j. 36 Co 243/2021-64, Městský soud v Praze vyslovil názor, že„ mezi práva, která musí cestující u dopravce uplatnit ve lhůtách vyplývajících z § 2553 odst. 3 o. z., patří i právo na náhradu, kterou cestujícím, jejichž let byl významným způsobem zpožděn, garantuje Nařízení č. 261/2004, jakožto předpis, který upravuje práva cestujících vůči leteckému dopravci (§ 2578 o. z.)“. 14. Nařízení č. 261/2004 neobsahuje vlastní úpravu promlčení. V souladu se závěry citovaného rozsudku SDEU C [číslo] je nutno posuzovat otázku včasnosti uplatnění nároku u leteckého dopravce podle vnitrostátní právní úpravy, tedy v tomto případě podle o. z. 15. Povinnosti cestujících upravené nařízením č. 261/2004 nelze ze strany dopravce nijak omezit ani vyloučit. Nařízení č. 261/2004 ukládá leteckému přepravci povinnost informovat cestující o jejich právech, při jejich uplatnění mohou použít typizovaný formulář dostupný na webových stránkách Evropské komise. Tato povinnost leteckého přepravce a tomu odpovídající práva cestujícího jsou založena na předpokladu notifikace nároku cestujícím. Stejný závěr je pak možno dovodit ze znění již odvolacím soudem uváděného odst. 20 preambule a čl. 14, čl. 5 odst. 1 písm. c), ale i čl. 12 či čl. 15 odst. 2 nařízení č. 261/2004, které předpokládají další či jinou notifikační aktivitu cestujícího. Ustanovení § 2578 o. z. nepředpokládá podrobnější úpravu přepravy osob a věcí pouze přepravními řády, ale stanoví, že může být upravena„ zejména“ přepravními řády, pokud neexistuje přímo aplikovatelný předpis evropské unie. 16. Ustanovení § 2553 o. z. ukládá cestujícím povinnost uplatnit nároky z přepravní smlouvy bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě 6 měsíců ode dne nastoupení k letu nebo ode dne, kdy měl cestující na let nastoupit. Jedná se o hmotněprávní lhůtu; nestačí tedy, aby byla notifikace ze strany cestujícího v uvedené lhůtě odeslána, ale musí být doručena. Pokud právo nebylo v uvedené lhůtě řádně uplatněno, k námitce přepravce zaniká. 17. S ohledem na nesporný a prokázaný den odletu letadla (20. 4. 2019) a nesporné doručení výzvy žalobců žalované dne 23. 1. 2021 byla výzva doručena po zákonné lhůtě 6 měsíců. Žalobci v řízení neprokázali doručení případné jiné jejich výzvy v šestiměsíční lhůtě od 20. 4. 2019, když soud, jak výše uvedeno, z listiny„ žádost o úhradu kompenzace za zpoždění letu ze dne 23. 4. 2019“ okamžik jejího doručení žalované nezjistil a jiný důkaz žalobci nenabídli. Vzhledem k tomu, že žalovaná námitku pozdního uplatnění práva vznesla, soudu nezbylo, než ve smyslu § 2553 odst. 3 o. z. žalobcům uplatněný nárok nepřiznat a žalobu zamítnout. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s