18 C 115/2021-24 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně (dále jen„ žalobce“) se žalobou podanou soudu dne 14. 4. 2021 v režimu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007, o drobných nárocích, domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované straně uhradit mu částku 250 euro s přísl. s tvrzením, že dne 14. 1. 2020 měl jako cestující absolvovat let se společností žalovaného z [obec] do [obec], přičemž se jednalo se o let č. [obec]. Tento let byl žalovaným bez upozornění zrušen bez nabídky náhradního letu. Za toto zpoždění vznikl žalobci vůči žalovanému nárok na úhradu jednorázové náhrady škody za ztrátu času ve výši 250 EUR dle níže uvedeného nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpožděné letů (dále též jako„ Nařízení"). Pravomoc podepsaného soudu ve věci rozhodnout soud dovodil z čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Žalovaný se k nároku (po zaslání formuláře A a formuláře C nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007 o drobných nárocích) v nařízení stanovené lhůtě 30 dnů nevyjádřil, ač mu byly doručeny dne 12. 8. 2021, tvrzení žalobce tak nikterak nerozporoval. Žalovaný nesporoval skutková tvrzení žalobce, soud z nich proto při svém rozhodnutí vycházel, když rezervaci letu měl prokázánu elektronickou letenkou žalobce, zrušení letu jeho historickým výpisem a žádostí o kompenzaci ze dne 10. 2. 2020, jejíž doručení žalobci vyplývá z odpovědi s [číslo]. Soud další dokazování neprováděl, neboť pro své rozhodnutí měl již dostatek podkladů. Provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Na oblast tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení EHS 295/91. Z procesního hlediska bylo řízení vedeno dle nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007 kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích a českého občanského soudního řádu. Podle článku 7 odst. 1 Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 euro u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; b) 400 euro u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 euro u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase. Soud má za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce (cestující) měl absolvovat let se společností žalovaného z [obec] do [obec], let č. [obec] dne 14. 1. 2020 (elektronická letenka). Tento let byl zrušen (žádost o kompenzaci, email žalovaného). Žalobce tak má vůči žalovanému nárok na úhradu jednorázové náhrady škody za ztrátu času, s ohledem na dálku letu do 1500 km, ve výši 250 EUR dle článku 7 nařízení Rady ES č. 261/2004. Úrok z prodlení soud přiznal s odkazem na ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobce byl zcela úspěšný. Náklady žalobce spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladech za právní zastoupení. Z částky 250 euro se jedná o tři účelně vynaložené úkony právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva, podání žaloby) dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky 177/96 Sb. ve výši 200 Kč za jeden úkon a tři paušály dle ust. § 14b odst. 5 téže vyhlášky ve výši 100 Kč za jeden úkon. S ohledem na to, že právní zástupce je plátcem DPH (viz osvědčení o plátci), náleží mu s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek (mimo soudního poplatku). Celkem se jedná o částku 2 089 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalobce.